Kliknutím zvětšíteSe svými fotografiemi se několikrát umístil na prvních místech různých soutěží. Jako rodilý Zlíňan má velký vztah k tomuto městu a jeho okolí. Letos již desátým rokem vydává originální zlínský kalendář Magický Zlín, který získal v roce 2014 zvláštní cenu v soutěži Kalendář roku pořádanou časopisem Typografia.
„Nebaví mě stereotyp, nezažít různorodost, kterou fotografování nabízí, to by nebylo nic pro mne,“ říká známý zlínský fotograf v rozhovoru pro Deník.
Fotograf Josef Řezníček (uměleckým jménem Jsf Abb)
Kdy jste s focením začal? A jak?
Asi jako všichni ostatní, jsem měl od rodičů půjčený foťák. Můj první film byl černobílý, takže to na nějaké velké focení nebylo. Přesto jsem fotil hlavně kamarády a kamarádky. Pak jsem přešel na barevný film, ale focení na něj bylo drahé a jejich vyvolávání také. Vždyť například z 36 snímků vyšly někdy jen jedna, dvě fotky, které se daly použít. Takže jsem potom z finančních důvodů přestal fotit často, ale i tak jsem všechny volné peníze které jsem v té době měl, dával do filmů a snažil jsem se pokračovat ve focení dál. Pak jsem ale přestal kouřit. Takže jsem si řekl, že to, co dávám každý měsíc do cigaret, si odložím bokem. Do hrnku. A najednou jsem měl casch peníze navíc. Tak jsem si řekl, že tyto peníze dám do foťáku. Pořídil jsem si digitální foťák na splátky a tím to vlastně celé začalo. Je to asi už třináct let.
Takže se vlastně nyní živíte už jen fotografováním?
Teď už ano. Vlastně nestíhám nic jiného. Dřív jsem se ještě zabýval i potiskem triček, malováním a podobně, nyní už jen fotím.
Specializujete se na nějaké konkrétní fotografie?
Dřív to byly takové klasické fotky makrem počínaje a různými strukturami konče. Teď fotím víceméně, všechno, protože jsem zjistil, že kdybych se specializoval jen na něco, tak mě to strašně nebaví. Ten stereotyp kolem focení není ono. Je však dobré umět fotit od každého tématu. Fotit však jen jedno téma stále a nezažít tu různorodost, kterou fotografování nabízí, by nebylo nic pro mne.
Vaše fotky Zlína jsou pro vás ale typické…
Jsem Zlíňák, narodil jsem se tady, vyrůstal zde a je to pro mne asi řekl bych přirozené. Nemusím se s nikým domlouvat, to město se mění stále, stačí sledovat počasí a vývoj kolem sebe. Ono to vypadá, že člověk by neměl co po dvou letech fotit, ale stále se staví, bourá se, stromy se kácí, vysazují. Ono se stále něco mění takže město je na focení opravdu vděčné.
A z těchto fotek vznikl kalendář
To bylo přirozené, měl jsem spoustu fotek Zlína, tak jsem si řekl, že z toho vznikne kalendář. V roce 2012 byl první a letos to bude desátý ročník.
Jste však známý i svými fotografiemi ptáků a zvířat, lidé znají vaše fotky, z břehů řeky Dřevnice která protéká Zlínem.
Zvířata zde přibývají a to je dobře. Pamatuji si ještě v dávné době, kdy byla Dřevnice úplně mrtvá řeka. Jako děti jsme se tam nesměly koupat kvůli tomu, že občas byla voda růžová nebo zelená, takže to byla mrtvá řeka. Ale od 89 roku se situace zlepšila opravdu obrovsky. Dokonce jsem se dozvěděl, že Dřevnice je vedená ne jako řeka, ale jako bystřina. Protože měla vždy málo vody, a ne jako řeka, proto je vedena jako bystřina.
No ta zvířata která tam fotíte? Jak se vám s nimi „pracuje“?
Je to jednoduché, ve Zlíně si zvykla, mají své teritorium v březích kolem vody, tak nejsou plachá. Lidé jim tam nechodí, mají tam klid. Něco jiného je to když vyjde člověk za Zlín, tam se zvířata chovají jinak, okamžitě odletí nebo utečou. Kolem Dřevnice však ne, zvířata si tam žijí svým životem, nutrie se hádají s volavkami, žijí si samy a ignorují lidi. Proto je focení zvířat a ptactva kolem Dřevnice celkem jednoduché. Dají se fotit i z chodníku. A když náhodou utečou, za půl hodiny se začnou vracet. U Dřevnice mě její břehy překvapují tou rozmanitostí.
Jak dlouho si musí fotograf počkat na ten správný záběr?
Buď se fotí tak, že má fotograf štěstí a udělá náhodně fotku, kdy něco proletí, ukáže se a tak. To je chození, procházky, zkrátka vyfotí co se naskytne a i na to musí být ale připravený. Pak je druhý styl focení a to když si musí zjišťovat informace o druhu který chce fotit. Kde žije, jak hnízdí, jak často se v místě vyskytuje. U focení města zase musí vědět kde vychází slunce, kde zapadne, jaké jsou v daném místě stíny, které budovy stíní při západu slunce. Na špeky musí fotograf čekat ale hodně dlouho. Například musíš chodit na jedno místo i měsíc kvůli jedné fotce. Se zvířaty se bohužel nedá domluvit, jejich focení je i časově náročné.
A když konečně získáte ten správný záběr, jaký je to pocit?
Je to jako když rybář chytne krásnou trofejní rybu, tak potom máš takový stejný pocit, asi jako když najdeš krásného hřiba. (úsměv).
Právě kvůli tomu je nejnáročnější focení zvířat v čisté přírodě. Ani v zoo ani u Dřevnice, tam je to dobré na trénink, člověk se tam naučí jaké mají třeba ptáci zajímavé pohyby, a to je parádní, jen ta zvířata tam nejsou tak plachá.
Kdy a kde se mohou lidé seznámit s vašimi fotografiemi na nějaké výstavě ve Zlíně?
Od prvního června. Měl jsem výstavu velkoformátových leteckých fotek Zlína ve zlínské Alternativě – Kulturní institut Zlín v září 2019 . Výstava se jmenovala I love Zlín. Před nedávnem mne oslovila kurátorka z Alternativy s tím, že se lidé kteří ji neviděli, ptají, zda ještě někde bude k vidění. A protože v Alternativě měla velký úspěch a protože tato výstava měla být uvedena v dubnu ve zlínském divadle, ale pandemie tento záměr přerušila, tak vznikl nápad ji otevřít od 1. 6. do 18. 7. 2020 znovu v Aletrnativě. Tato výstava však bude doplněna i o fotky z doby pandemie koronaviru a nouzového stavu ve Zlíně. Mám tam různé fotografie, lidí, situací, nápisů, záchranářů a další momentky. Takže to budou barevné fotky Zlína a k tomu doplněné fotografie z doby nouzového stavu. Výstava se bude jmenovat "I love Zlín plus” a bude současně i poděkováním všem, kteří v této době jakkoliv pomáhali.
Občas zaznívají hlasy, že některé vaše fotky jsou fotomontáže. Jak byste to okomentoval?
No možné to je, snažím se, aby fotky byly něčím zajímavé. Fotomontáž je ale regulérní technika, kterou neumím. Photoshop nepoužívám a fotografie upravuji jen základně. Co mě totiž opravdu nebaví, tak je sezení u compu. Proto raději někam jedu kvůli fotce několikrát a snažím se mít fotku rovnou vyfocenou ve foťáku takovou, jakou chci, aby byla. Nicméně sleduji a někdy s úctou obdivuji dobrou práci s použitím PS.
Máte ve svém portfoliu nějakou superfotku? Jakou?
Asi zatím nemám. První u které vím, že to bylo ono a docvaklo mi „o tom to je“, tak takovou mám. Ale tu top nejlepší, tak tu ještě ne. Protože vím, že ještě teprve bude. Pořád jsem v očekávání že se něco takového povede a za tím se snažím jít.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
