Ve všech následujících e-mailech se vždy podepisoval, jak je výše uvedeno. Jeho druhé jméno mi bylo záhadou. Nicméně jsem se domníval, že jde o připomenutí předků, ale raději jsem se ho neptal. Navíc moje přísná jazyková vizážistka Milena z Brna se začala „hrabat“ v jeho pomlčkách. A tak jsem jí odepsal, že v daném případě žádné její opravy nevyužiji a že respektuji projev osobnosti pana Kleina z Poličky a basta. A tak ve svých knihách i článcích jsem pokorně používal jím uvedený podpis.

Druhého března letošního roku náš Áda oslavil požehnanou devadesátku. Musím se přiznat, že jsem „spískal“ jeho vystoupení v Českém rozhlase Pardubice. Rozhovor byl úžasný a špičkový moderátor Jakub Malý se ho na rozdíl ode mě pohotově zeptal, jak přišel ke jménu Randolph.

Pan Áda mu zcela vyčerpávající odpovědí a tím pádem i posluchačům sdělil: „Měl jsem přátele, kteří mi zapůjčili životopis politika Winstona Churchilla a tam jsem se dozvěděl, že jeho otec se jmenoval Randolph a jeho syn byl taktéž nositelem tohoto jména.

Poté jsem o tom vypravoval svým kamarádům a jednoho dne, když odjížděli, tak se se mnou loučili: Tak buď zdráv, Randolphe. A od té doby mi takto říkali a moje nové jméno se ujalo i mezi ostatními. Dá se říci, že s tímto oslovením žiju již 70 let.“

A já se tak konečně dozvěděl, jak to vlastně je.

Pavel Kyselák