Kromě jiných radostí se naše dětské oči těšily hlavně na dárky, které jsme dostali od Ježíška pod nazdobený stromeček.

Mezi mé nejmilejší dárky patřily moje první náramkové hodinky a také houpací koník. Ještě, než jsem objevil hodinky v krásně zabalené krabičce, mama předtím poslouchala rádio, kde se ptali jednoho herce, jaký byl jeho nejlepší vánoční dárek.

Odpověděl, že to byly právě jeho první hodinky, které dostal jako kluk. Já jsem však za úplně nejmilejší dárek považoval houpacího koníka. Co jsem na něm nacválal mil a kilometrů!

Když jsem přišel ze školy domů, tak jsem si na něho sedl a můj milý koníček mě přenášel přes všechny ty dětské chmury, až jsem na něm usnul. Někdy jsem ho také zkrášloval, až jsem mu téměř ustřihl celý ocas.

Nyní stojí můj koníček na půdě, opuštěný ve stáji hned vedle komína. Kolikrát bych ale i teď na něj naskočil, aby mě přenesl přes všechny dospělácké strasti a trable.

Pavel Kyselák