Tenkráte se říkalo, že po válce byl nedostatek zubních lékařů, a tak mohli ordinovat uvedení dentisté, kteří měli v tomto oboru jen částečné vzdělání. Oba pánové sdíleli jednu ordinaci ve zdravotním středisku malohanáckého města Jevíčka.

Pan Smolka se jmenoval křestním jménem František a chodili k němu zejména Jevíčtí (lidově Jevičáci). Naším místně příslušným lékařem byl pan Oldřich Ondráček. Pochopitelně ho téměř všichni pacienti oslovovali „pane doktore“, byť takový titul neměl. 

Chodil jsem k němu jako kluk. A ještě pamatuji svištivý zvuk při vrtání zubů před plombou pomocí navíjecí vrtačky, což se nedá s dnešní zubní technikou vůbec srovnat. 

Snad se nepletu, že se v řeči malinko zadrhával. Jeho specialitou bylo, že nás kluky posílal na poštu s vyplněným tiketem sportky. Byl totiž vášnivým sázejícím. Zda někdy něco vyhrál – žel nevím. 

Mé mamě dělal umělý chrup a ona mu za to donesla naši dobrou slivovici. A dnes? Lze jen přát samotnému městu Jevíčku a jeho okolí, aby v tomto střediskovém městečku byl dostatek stomatologů, aby místní i spádově okolní obyvatelé nemuseli jezdit za humna tohoto „cancórku“ Moravy či ještě dál. 

Pavel Kyselák