Významným datem v katolickém kalendáři je Popeleční středa. Když se děda František vracel v neděli z úsobrnského kostela ze mše, která souvisela s Popeleční středou, měl vždy na čele křížek z popela. Ten křížek dělal sám farář Gabriel. Popel pocházel ze spálených kočiček z Květné neděle předchozího roku. Znamenání popelem symbolizuje uvědomění vlastní nicotnosti a bezvýznamnosti před Bohem a doprovází ho slova: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“

Poněkud jiný význam mají dny, které předcházejí Popeleční středě, jíž nastává půst až do Velikonoc. U nás doma v Novém Dvoře na Malé Hané se říkalo, „že só Vostatke“. Na Slovácku se tomuto veselému a taškařicím přejícímu času říká fašank a v Čechách má název masopust. Babička pokaždé v neděli tohoto času vostatkového smažila koblihy naplněné domácími trnkami či jinými marmeládami. Na plotně tradičně vonělo a do zlatova pěnilo rozehřáté domácí sádlo a za chvíli byla plná mísa krásně zabarvených čerstvých koblížků, jejichž vůně zcela ovládla celou venkovskou kuchyni a které jsem své malé dceři vozil do Prahy.

Letos si bohužel, vzhledem ke covidovým opatřením, veřejného masopustního veselí neužijeme.

Pavel Kyselák

Poznámka autora:

Osada Nový Dvůr je součástí Jaroměřic u Jevíčka, t.č. o. Svitavy.