A tak v kancelářích, v domácnostech… studentských kolejích je rušno a nejeden človíček má „hlavo v péro“ (zamotanou hlavu), a to od Aše přes Jevíčko až po Lanžhot.

A tak pro zlehčení jejich počínání uvádím humorný fejeton, psaný v malohanáckém nářečí.

Ukázka z knihy Bráchova krapalice (2016)

TETIČKA SE PŘEZNÁVALE

Bombastická formola hned zkraja článko be mohla svádět k mešlence, že moja jevičská tetička se konečně přeznávajó ke svém hřichum. Ale depak vás nemá, moji rozmili, ta nikde nic meze ledma nepřezná, ani nos meze vočema. Ale svoje védělke hokázat mosi – to ji překazoje sám zákon.

Celé spocené a hořicené litám a pabónim celé březen po městečko jak čokl, aji ve všeckéch hospodách sem bel, vod Morave přes Vesmir až ke Kolatymo a tetičko nebelo nikde čot. Ani na slavnostni schuzo mistnich včelařu nepřešla, natožpak abe se hokázala na tradičnim středečnim turistickym sleto mladoduchodcu. Zkrátka, za ževyho boha sem jo nemohl najit.

A tak vetahojo svuj malenkaté mobilek a volám, vetáčim a roztáčim stréčkovo čislo. Povidám mo: „Stréčko, nemá tetička zaraženy vecházke? Kdepak se venacházi?“ Na drohé straně se vozve hurónské smich. „No, kde be bela, te vostatková maškaro, sedi doma v komurce a veplňoje daňovy přeznáni, abe na ňo svitavské berňák nehartosel.“

No ja, ož mně konečně docházi, proč tak šomná a ževá tetička zanedbává aji mistni spolkové ževot. Sedi doma nad ružovéma papirama jak zicflajš a kómá, celá spocená a rodá jak rozkvitlé mak na polo, jak to má všecko šekovně hodělat – vědecke se tomo řiká optimalizovat.

Ani se mnó nechce mlovit, pré má to klientskó mlčenlevost. Stréček jenom přezvokoje: „Celé barák je plné všelezjakéch formulářku a do teho babka eště lóská zákone e pohočeni, abe věděla, copak do těch biléch kolonek má vlastně nalhat…“

A na samym konco našiho hovoro eště předává: „Babka má teď daňovy žně. Deť dělá celé naši fameleji přeznáni, e našimo Fanóchovi vodnaproti.“ „Přeznáni, jakypak ale přeznáni. Deť tetička je známé ancikrist a do kostela ani jednó v ževotě nevkročela,“ dělám si z ni ešče šprťóchlata…

A to ož moja tetička nevedržela, zďála si z noso bryle, napila se posledni krapke loňskyho rybizovyho a povidá: „Te trombero jedna zvědavá, lóskam to jak křižovko, nápověda žádná, a tak mosim volat aji přitelkyňo na telefóno – našo Květo z Poličke – ta to má všecko proštodovany a ve všeckém se vezná.“

„A jakpak to vecházi?“ Nedám si pokoj. „No jakpak be to vecházelo, te chetráko jeden. Fanóchovi něco zvostane, já sama si vezmo zbetek a pano Kalóskovi (Poznámka: tehdejší ministr financí.), tomo nedáme nic, ten má svéch penězu dosť.“

„Šak počké, take na tebe jednó donde“, rozčileně ze sebe sóká tetička. „Až bodo mět po fiskálnich záležetostech, hodělám si daňovy prázdnine a podivám se tě pořádně na zóbek, te vrtáko jeden. Ale nédřiv ze všeckyho se zajedo zrekreovat do nějakyho daňovyho rája.“

Pavel Kyselák