Byla obyčejná neděle 16. dubna 1961. Chystali jsme se s kamarádem Tondou, že půjdeme na tradiční šubířovskou pouť. Počasí bylo ovšem nevalné, a tak jsme nakonec zůstali doma. Druhý den ráno, když jsme kráčeli z Nového Dvora (lidově zvaného Fameleje) do národní školy v Úsobrně, zaslechli jsme první zprávy o neštěstí v nedalekém lese, kam se zřítilo malé letadlo do lesní seče. Hned po vyučování, jen co jsme doma odhodili tašky, jsme se tam coby zvědavci doslova letěli podívat. Šli jsme po cestě, která vede kolem nejvyššího kopce v naší lokalitě – pod vrcholem Lavičné. Mgr. Ing. Jaroslav Pinkava ve své publikaci Pod vrchem Lavičná z roku 1991 uvádí můj slogan: „Nejvyšší hora Nového Dvora.“ (Poznámka: Tento můj slogan poté převzali i jiní autoři.)

Nejdříve jsme „prošli“ pod „energovodem“, který tam ovšem v té době ještě nestál. Poté kolem pásu lesa, patřícímu našemu sousedovi Františku Krčmářovi. Zanedlouho jsme došli ke stráni na jižním svahu kopce, pod kterou stála auta vyšetřovatelů. Po krátkém výstupu jsme vzápětí spatřili tu hrůznou spoušť – ohořelé kousky letadla a zbytky zčernalého okolního porostu a také dvě zcela ohořelá těla posádky sportovního letadla. V té době zrovna tehdejší příslušné orgány vykonávaly průzkum a šetření. Také jsme tam zahlédli ohledávacího lékaře a kolem nás několik dalších zvědavců. Nebyla to zrovna příjemná podívaná. Až se nám o tom v noci ještě pár dní zdálo… Jak uvádí vlastivědný spisovatel Jaroslav Pinkava v uvedené publikaci, havarované letadlo patřilo tehdejšímu Svazarmu v Kroměříži s tím, že členové nešťastné posádky byli Oldřich Klapil a čtyřiadvacetiletý svobodný Stanislav Dudík. Říkali jsme si, že to byli učitel a žák.

Dnes bych přesné místo nebohého dopadu letadla na území jaroměřického katastru už nenašel, vždyť mně bylo tenkrát devět let. Kamarád Tonda byl ještě o rok mladší. Bohužel znalí pamětníci již odešli, a tak jsem se ptal jednoho staršího stálého osadníka a patriota naší dědiny. Také si už nepamatuje přesné místo neštěstí, které se událo v trojmezí třech současných okresů. Navíc nás přímých účastníků, kteří zkázu zhlédli, postupně ubývá. Možná, že ještě žije nějaký lesák z okolí, který zná přesnou polohu tragédie. Nicméně se domnívám, že lesní lokalita havárie je zřejmě zapsaná ve vyšetřovacím spisu, kde by měly být uvedeny zeměpisné souřadnice místa katastrofy či jiné podrobnosti.

Z celé tragédie mi zůstaly jen vzpomínky zaryté v paměti, které jsem u příležitosti padesátého výročí uvedl ve svém článku v Jevíčském zpravodaji v listopadovém čísle ročníku 2011. Také jsem vzpomněl, že někdo z pozůstalých zavěsil na blízký kmen stromu červené dřevěné srdce a pod ním byl v kůře vytesaný kříž. Krátce po zveřejnění mého článku se ozval jeden jevíčský občan, který se zajímá o oblast letectví.

Tuto stránku mé paměti jsem také zvěčnil ve své knize Čmikání na bráchu pod názvem Srdce pod Lavičnou. V „péesku“ jsem si ještě vzpomněl, že ohledávacím doktorem byl MUDr. Zdeněk Smékal, který měl s sebou kufříkový psací stroj.

Pro doplnění ještě uvedu, že v té době tedy v první polovině šedesátých let minulého století se v blízkosti Nového Dvora staly ještě dvě letecké události. Nad úsobrnským kravínem přistálo letadlo lidově zvané plachťák, tedy bezmotorový větroň. Zdali se pilotovi něco stalo, žel nevím. Když jsme se vraceli ze školy, uviděli jsme velké nákladní auto s přívěsem, které odváželo rozložené letadélko.

Druhá událost se stala na poli nad novodvorskou skalkou. Jednoho dne tam přistál menší létající balon. A tak mezi námi kluky vznikaly různé legendy a báje o tom, že jde o špionážní balon, který k nám přiletěl ze západu. Nakonec jsme se ale dozvěděli, že šlo o celkem obyčejnou meteorologickou sondu.

Když se vrátím zpátky k neštěstí pod „horou“ Lavičná, domnívám se, že je dobře, že se i na smutné události nezapomíná. Vždyť právě letos je tomu rovných šedesát let, co se v naší novodvorské lokalitě zcela výjimečná událost stala. Příkladem je připravovaná výstava v Obecní knihovně v Jaroměřicích, jak uvádí na „jaroměřických“ stránkách letošní únorový Jevíčský zpravodaj. Z knihovny mně rovněž sdělili, že je také záměr vybudovat na místě letecké tragédie pomníček.

Pavel Kyselák