Jezdil velmi plynule, a tak jsem mohl na svém „systematizovaném“ sedadle číslo 37 klidně spát z Prahy až do Jevíčka. (Vyjma času na párek v bufetu hradeckého nádraží, kde byla obvyklá hygienická přestávka.)

Život jde ale dál a dál. Některé autobusové spoje zanikají, jiné zase vznikají. Nicméně nosím v sobě jedno velké (žel nesplnitelné) přání, aby byl zrušený pradávný „spoj“ z Jevíčka do nebíčka.

Pavel Kyselák