Škňorá, že ož toze nemuže na nohe. Ale máte vidět, moji rozmili, v ponděli kdež má babské sněm na Moravě, popadne hulke a leti vám jak šuspajtl. Jenom se za ňó kóři. No ja, aji dneskaj je mrzotá e keselá jak šťovik. A k temo eště nakchérovaná jak čertiska z Kadrmane. E kdeš dostane v kostelni holečce zadarmo čtvrtko, sténě jenom furt na všecko nadává. Že nemá zobaře a kdež jede do štatlo za svó drohó ceró, tak pré mosi přesedat. A do Olomóca je to stény. V Konice mosi čekat na dalši spoj a kdeš prši, néni se, kde skovat. Kdež ji zlatosvatě řikám: „Zandi do kostela se vespovidat ze své zlobe e hřichu.“ Tak mě vodbede: „Zandi si tam sám, te chetráko jeden!“ Ale jak řikává stréček Cyrda, hóřecké rodák: „Co pré se poňóká, to se rádo mivá.“ 

Pavel Kyselák, Jevíčko, člen Obce spisovatelů ČR

Příběh je z útlé knihy Pavla Kyseláka pod názvem Tetička z Jevíčka. Tentokráte je z většiny psaná v malohanáckém nářečí, které autor dostal po narození do vínku. Jde převážně o humorné příběhy rázovité tetičky Mařky. Literární předlohou je sice jistá osoba města královského, ale povětšinou jsou její rozverné příběhy smyšlené. Ostatně hned v úvodu autor uvádí: Toto knižko věnojo své ctihodné jevičské tetičce Mařce, kerá je a zároveň néni. Kniha vyšla s podporou Pardubického kraje a byla mnohonásobně pokřtěna.

Kniha o tetičce v malohanáckém nářečíKniha o tetičce v malohanáckém nářečíZdroj: Pavel Kyselák