Ani letos na mě nezapomněla moje jevíčská tetička Mařka. Jako každým rokem mi poslala krabici krásných ořechů. Na svém pozemku totiž její děda František kdysi dávno zasadil dva stromky vlašských ořechů. Dle odborné terminologie je vlašský ořech druh ořechu tedy plodem ořešáku královského (Juglans regia L.). U plodů ze stromů mé tety Marie jde o ořechy tzv. papíráky, které mají měkčí skořápku. 

K milé každoroční zásilce musím podotknout, že i já v pražských Letňanech vždy na podzim sbírám ořechy. Každé všední ráno, když jdu pro noviny, najdu vždy pod několika „obecními“ ořešáky nějaký ten oříšek. Letos byla úroda průměrná, ale šlo to. Nejvíce mám „naditou“ kapsu, když v noci zaprší a k tomu se ještě přidá vítr.

Když jsem bydlel u rodičů na Moravě, měli jsme doma na dvoře také pořádně košatý strom ořešáku. Své velké listy shazoval poněkud později než ovocné stromy. Jednou jsem přijel domů koncem října a zrovna padal předčasně sníh. Postupně zatěžkal ještě neopadané listí ořešáku tak, že se celý strom pro značnou tíhu mokrého sněhu zcela vyvrátil ze svých kořenů a úplně se nahnul na jednu stranu. Nakonec jsme ho museli skácet.

Text a foto: Pavel Kyselák