Ve dnech 27. - 29. května Oblastní charita Pardubice realizovala další převoz humanitární pomoci na Ukrajinu do Lvovské oblasti. V rámci celosvětové charitní sítě jsme se spojili se sesterskými organizacemi ve Lvově a Drohobyči, kterým k jejich službám přibyla náročná péče o uprchlíky, o takzvaně vnitřně vysídlené lidi utíkajících před válkou z jiných částí Ukrajiny. Podle ředitele Charity Lvov otce Andrije je takových v současnosti pouze ve Lvovské oblasti na 400 tisíc a stále přicházejí další.

V samotném třičtvrtěmilionovém Lvově pak počet obyvatel tohoto krásného města vzrostl o 250 tisíc nově příchozích. Právě pro tyto potřebné jsme přivezli pomoc v podobě trvanlivých potravin, hygienických a zdravotnických pomůcek. Z vybavení pardubické Charity jsme předali také dvě infuzní pumpy řediteli Dětské nemocnice svatého Mikuláše ve Lvově.

Při krátkých srdečných setkáních s řediteli Charit otcem Andrijem a Igorem jsme se seznámili s konkrétní pomocí, kterou poskytují. Velice nás oslovilo, s jakou láskou pečují nejen o fyzické, ale také o duchovní potřeby uprchlíků. V drohobyčském středisku Nazaret, v místním dřevěném kostele, jsme se společně modlili za mír pro těžce zkoušenou zemi. Toto místo prostředím i atmosférou připomíná Neratov v Orlických horách.

Souprava s parní lokomotivou řady 423.009 z roku 1922 na nádraží v Litomyšli.
FOTOGALERIE: Vlakem do minulosti. Pára zahalila i nádraží v Litomyšli

Při zpáteční cestě jsme na lvovském nádraží vyzvedli z evakuačního vlaku, který právě přijel z východu, osmnáct uprchlíků z oblastí právě probíhajících bojů a z míst v jejich těsné blízkosti. Dva z nich jsme dle jejich přání převezli do Polska, zbytek do České republiky, kde jsme v jednotlivých případech pomohli také s vyřízením víz. Jednalo se o lidi skutečně potřebné - ženy s dětmi, seniory a mladšího invalidního muže. Touto cestou jsme společně, dva pracovníci Charity, dva trvalí jáhni Královehradecké diecéze a další čtyři dobrovolníci, vytvořili společenství, které propojilo dárce a lidi v nouzi s konkrétní pomocí uprchlíkům.

Děkujeme všem, kteří se svou pomocí finančně, materiálně, aktivní účastí i modlitbou, podíleli na této misi. Oblastní charita Pardubice Válka je zlo, kterému je nutné se postavit. Během šesti misí na Ukrajinu jsem potkala mnoho obětavých Čechů, kteří nezištně pomáhali konfliktem zmítané zemi. Naše pomoc byla cílená. Přiváželi jsme do místních charit a neziskových organizací trvanlivé potraviny, drogerii, zdravotnické pomůcky a prostředky. Do Čech s námi cestovali běženci především z Doněcké a Luhanské oblasti – staří, vážně nemocní lidé a matky s dětmi. Mnohdy se nemají kam vrátit. Jejich města byla vybombardovaná a domy jsou zcela zničené. Zároveň v sobě živí naději, že jednou bude líp.

Kočárky na Luckém vrchu.
FOTOGALERIE: Historické kočárky si daly poprvé sraz na Luckém vrchu

„Co komu udělal invalidní Olexandr z Kramatorsku, slepá Olha z Lysyčansku nebo vážně nemocný Denis z Dnipra?“ Na tuto otázku není odpověď. To jsou nejpotřebnější z potřebných. Oni jsou Kristus na kříži. Oni mi dali lekci. Mám se dobře. Zázraky neumíme. Můžeme podat pomocnou ruku těm, kteří ji nejvíce potřebují. Buďme kapkou v moři, i ta má velký smysl. Buďme lidmi, kterým není lhostejný osud druhých. Děkuji celé svojí rodině, přátelům a kolegům z charity. Bez jejich podpory bych to nezvládla.

Markéta Vašková, spoluorganizátorka pomoci Ukrajině a vrchní sestra Domácího hospice Andělů strážných