Pan Milan Václav Hakl redakci Svitavského deníku napsal: „Moje milá manželka Ludmila, svitavská rodačka, napsala po výletu ke skalní bráně u Javoříčských jeskyní báseň Naděje. Poslala ji svým kamarádkám a během pár minut jí od nich přišly zprávy s poděkováním za slova, která jim ukázala cestu k optimizmu, klidu a radosti v této velmi těžké době. Moc bych si přál, aby její báseň takto povzbudila i čtenáře Svitavského deníku.“ .

Ludmila Lujková
Naděje

Když už člověk nemůže,
Příroda mu pomůže zbavit se strachu a bolesti.

Stačí vyjít ven a podívat se na oblohu, stromy a květiny.
Zaposlouchat se do tónů bublajícího potůčku, šumících větví stromů,
jen tak stůj a nespěchej domů.
Po cestě kráčej dál, až ke Kamenné bráně, kde zastavil se čas.
Pohlédni nahoru, kde se objeví sluneční záře,
je to zázrak a dar od Boha.

Slyšíš své srdce bít
a začínáš znovu ŽÍT.
Naděje přišla,
Naděje je tu, a znovu se vracíš k životu.
ŽÍT, ŽÍT, ŽÍT,
chce se ti znovu ŽÍT.