Málo platné, k máji bezesporu patří také šeřík. Jde o keř či strom s latinským názvem Syringa vulgaris a je to rostlina z čeledi olivovníkovité. Původem pochází z jihovýchodní Evropy a poloostrova Malá Asie. 

Jeden takový strom jsme měli doma v Novém Dvoře hnedle u vstupní branky. Sázel ho ještě můj děda František. Každé jaro nás potěšil svými vonícími květy. 

Největší úspěch s naším šeříkem jsem měl ve druhé třídě. Chodil jsem tenkráte do národní školy v Úsobrně. Učila nás mladá paní učitelka Anna Kubíčková, které pocházela z Tišnova. Měli jsme ji moc rádi. Jednou v máji jsem jí přinesl kytici z našeho šeříku. Velmi ji to potěšilo. (Už je to bratru přes šedesát let.) 

Učila nás ještě ve třetí třídě. Během tohoto školního roku se vdala a vrátila se do svých rodných míst. Pro své stáří se náš šeřík začal hrbit. A tak ho strýc Miroslav trochu prořezal. Koneckonců byl zahradnický inženýr. Jenže vzrostlý keř se nakláněl stále víc, až nešla zcela otevírat vstupní branka, a tak jsme ho museli pokácet.

Pavel Kyselák