Pomalu se blíží léto, a tak přemýšlíme o dovolené, zda vyrazíme na chatu, chalupu, po naší vlasti či do zahraničí, pokud tam bude covidová situace vlídná.

Já ovšem zůstanu doma, což popisuji i v rodném nářečí:

„V litě vo prázninách so nérači ho našivéch v rodné chalopě na Malé Hané – kósek vod Jevička. Stoji v malinkaté osadě, za keró sem se až steděl cobe malé kluk, že žejo v takové diře.

Ale dneskaj na ňo nedám dopostit. Takové boži klid těžko kde nando. Je pro mě přimo zázračnó masťó, kdež přejedo z Prahe. Zando si do lesa – mám tam ož vehlidnoty fleke,

kde rustó boruvke, a take hřébke. Až šecko vezbirám, sedno si k potučko a poslóchám jak bzurči a slešim aji známó melodio: Zpíval konvalinkám vodopád…

Pak přendo dom, mama na plotně hopeče moje nélepši jidlo: pekáče a k večeře mám boruvkovy koláče. Zando take na zahrado, vobrátim seno a vokoštojo třešinke a vešpejónim jak rustó kadlátke na dobró slivovico. Pak hosno jak špalek do chvile, než kohót k ráno zakrkohá.“

I moji známí z Prostějova také dávají přednost své chalupě, „ždibek vod Jevička“.

A tak jsem jim na cestu připsal:

Až přijedete do Jevíčka,

pozdravujte mého andělíčka.

Také tetičku Mařku,

co má ráda svářku.

Strýček Cyrda zase pivo

a v putice je opět živo.

 

Pavel Kyselák