Jedním z dlouhodobých knižních vydavatelských projektů je edice Velké dějiny zemí Koruny české. Skládá se ze dvou edičních řad – chronologické a tematické. Zatímco vydávání chronologické ediční řady v počtu devatenácti svazků bylo před několika lety úspěšně dokončeno, tematická ediční řada se nadále postupně rozrůstá. K vydaným šesti svazkům, věnovaným dějinám státu, práva, zločinnosti, cestovatelství, lidové kultuře a architektuře, nyní přibyl další pojednávající o školství a vzdělanosti.
Výsledkem úsilí dvanáctičlenného autorského kolektivu významných odborníků je kniha o celkovém rozsahu 725 stran (591 str. textu + 134 str. poznámek a rejstříků). Text je rozdělen do sedmi hlavních chronologických okruhů ohraničených daty 1526, 1773, 1848, 1918, 1948 a 1989. Jeho celková matérie je poněkud disproporční – době před rokem 1848 je věnováno 225 stran, zatímco období po roce 1848 je rozepsáno na 366 stranách. Nelze se zbavit dojmu, že ve druhé kapitole by měla být více akcentována osoba Jana Amose Komenského – jeho mimořádný přínos pedagogice je zhodnocen objektivně, ale vzhledem k celosvětovému významu jeho osoby příliš stručně. Mnoho prostoru je věnováno školství církevnímu i světskému – objevné jsou zejména informace týkající se prostředí rytířských akademií a komplexního vzdělávání příslušníků vyšších společenských vrstev. Ve třetí kapitole chybí významnější informace o fenoménu tzv. kantorské hudby. Jan Jakub Ryba - učitel, varhaník a potažmo hudební skladatel, je zmíněn pouze jednou – v souvislosti s dopisem zaslaným úřadům ohledně stížnosti týkající se neuspokojivého stavu školní budovy kde působil. O jeho významu (či významu jeho kolegů) v oblasti hudebního vzdělávání zde však není pojednáno.
Těžiště publikace spočívá v kapitolách počínaje obdobím po roce 1848 a současností konče. Příslušné pasáže jsou napsány kompaktně a historie českého (v příslušném časovém období československého) školství je čtenáři představena jako poutavý příběh. Defilují zde jména mnoha významných osobností a celkový obraz pedagogického světa a vzdělanosti doplňují a přesahují pasáže mj. o architektuře školních budov, spolkovém a vědeckém životě pedagogických pracovníků, rozhlasu, filmu, televizním vysílání či o problematice vztahů tzv. starých a nových médií. Kniha je dále doplněna množstvím fotografií – u části architektonických staveb je patrné použití snímků vzniklých před několika desítkami let. V textu nejsou (na rozdíl od filmových děl s nepedagogickou tématikou) zmíněny hojně reprízované klasické „študácké“ komedie Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše či drama Před maturitou. Konstatování, že úspěch zvukových filmů Svět patří nám (natočen v roce 1937, poznámka – S. V.) či Bílá nemoc (natočen v roce 1937, poznámka – S. V.) ovlivnil bratry Havlovy k záměru vystavět moderní zvukové ateliéry na Barrandově, je nepřesné – s výstavbou začali v roce 1931 a provoz barrandovských ateliérů byl zahájen v roce 1933. V oblasti dat místy zařádil tiskařský šotek – pedagogický odborník Otokar Chlup se ve skutečnosti narodil v roce 1875 a let Jurije Gagarina do vesmíru se nekonal 14. dubna 1961, ale o dva dny dříve.
Sedmý svazek tematické řady edice Velké dějiny zemí Koruny české, věnovaný historii školství a vzdělanosti, je důkladným přehledem světa školních škamen, ve kterém dominuje nejen bílá křída a tmavá tabule, ale stále více se prosazují prvky on-line světa počátku 21. století.
Stanislav Vaněk