V jiných oblastech republiky, zejména na Moravě, měla ovšem jiné nářeční názvy: tatar, kantár, žilka, šibačka… Až do mých deseti let mi žilu pletl můj děda František.

Vždyť byl vyučený košíkář. Poté co odešel ze světa pozemského, jsem si ji pletl sám. V jednom roce můj starší brácha spolu s kamarádem Rudikem upletli žilu, která měřila přes dva metry.

Nicméně v nedalekých Biskupicích u Jevíčka zruční pletaři upletli ještě delší, která měřila 55 metrů. K tomuto rekordu přidali i velké upletené vejce a další rok svoji sbírku obohatili o pleteného zajíce pojmenovaného Biskupické strakáč.

Ostatně tito proutění „drobínci“ jsou zapsáni v České knize rekordů a kuriozit.

Pavel Kyselák