Kliknutím zvětšíteNěkteré budovy mají podobné osudy jako živé bytosti. Zámek Jezeří zažil ve své historii téměř vše. Od výšin a slávy pád na úplné dno, obrovské drama, boj o přežití, smrtelnou agonii. A myslím, že ještě nemá úplně vyhráno.
Jeho existenci můžeme rozdělit na dvě části. Tu pěknou, plnou úspěchů a krásy, záře a světla a tu temnou a tragickou. Jezeří je má srdeční záležitost a jeho osud sleduji léta.
Začněme tou lepší částí. Jezeří je největší barokní stavba Evropy a býval považován za nejkrásnější a nejvýznamnější evropskou barokní stavbu. Původně zde stával hrad ze 14. stol., postupně přestavován na zámek. V průběhu času ho potkaly dva ničivé požáry, 1646 a 1713. Majitelé se zde střídali, ale roku 1623 zámek koupili Lobkovicové, opravili, přestavěli a udělali z něj kulturní středisko. V 18. a 19.stol. byl vrchol zámeckého rozkvětu. Od 1802 zde bylo zámecké divadlo, hráli zde vídeňští herci. V zámecké kapele působil skladatel Ch. W. Gluck, jezdil sem Mysliveček, Tomášek. Zámek míval významné hosty, např. L. van Beethovena, J. W. Goetheho, který se léčil v nedalekých Teplicích. Okolo zámku bývala okrasná zahrada, park, 3 rybníky, zimní zahrada s pseudogotickými plastikami, Lobkovicové zámek vlastnili do začátku 2. svět. války. A tady začíná ta druhá etapa, ta špatná a zničující.
1943 zámek zabrali nacisté a zřídili zde vězení pro důstojníky, byl zde vězněn např. Pierre de Gaule, bratr pozdějšího francouzského prezidenta. Zámek byl natřen na zeleno, aby se nenápadně skryl uprostřed lesů. Po válce bylo Jezeří vráceno Lobkovicům, ale jen nakrátko, 1948 jim byl zámek odebrán. Nastěhovala se sem armáda. Vojáci házeli nábytek z oken, ničili a pálili. Na krátký čas zde byla ubytovna pro hornické učně. Zámek byl zcela zdevastovaný, z původního zařízení se nezachovalo nic.
Dominanta kraje měla navíc smůlu, že se nacházela na okraji hnědoúhelné pánve. V 50. letech byl zámek chátrající budovou, ke které se přibližovala těžba. Bezohledná těžba a její důsledek – sesuv půdy, zlikvidovala 1952 vesnici Jezeří a hladově se zakousla i do zámeckého kopce.
Díky mocipánům zmizelo z povrchu zemského královské město Most, stovky vesnic, ale i honosné zámky Ahníkov a Prunéřov. Na mapě po nich zbylo obrovské prázdné místo. Když jsme v té měsíční krajině ve skutečnosti, tak si připadáme jak ve sci-fi. Nesmírně smutný pohled, vyvolávající úzkost. Takto vypadá nic. Zoufalé místo na místě, kde kdysi pulzoval normální život. Tisíce lidí přišlo o své domovy, těžko si dovedeme představit, kolik tragických osudů se zde odehrálo. Mocipáni tiše čekali, že zámek Jezeří spadne.
V 70. letech bylo schváleno rozhodnutí o jeho demolici. Ano, tento kdysi krásný zámek měl být zbourán. Jenže lidé sepsali petici na jeho záchranu. Dlouhá léta se bojovalo o záchranu zámku. 1989 bylo definitivně rozhodnuto,že se zámek nezbourá, ale zachrání. V restituci 1993 byl vrácen Lobkovicům, ale ti neměli peníze na opravy,tak zámek za symbolickou 1 Kč prodali státu.
Finanční odhad na opravu je 750 mil. Kč, stát přispívá ročně 1 milion… V 90. letech začala rozsáhlá rekonstrukce. 1996 se zámek otevřel veřejnosti.
Zámek má 274 místností, z toho 114 pokojů, kapli, divadelní sál. V několika místnostech se zřítily stropy. Přes děsivě vypadající pukliny má zámek zajištěnou statiku, bylo zde dáno několik betonových injekcí. Můžeme navštívit několik místností po rekonstrukci, prohlédnout si expozici fotografií Proměny Jezeří v čase. Po staletí dominanta krajiny, zničené důlní těžbou, shlíží z vysokého zalesněného kopce Krušných hor do měsíční krajiny.
Za Lobkoviců patřil k zámku park s arboretem, který byl známý v celé Evropě. I ten musel ustoupit těžbě. Kdysi honosné sídlo rodu Lobkoviců, po válce chátrající troska zničená vojáky, co nezničili oni, doničili vandalové. Příklad toho, jak se minulý režim staral o památky.
Zámek Jezeří utrpěl mnohé šrámy. Ale stojí dál, osamocený uprostřed pusté krajiny.
Věřme tomu, že vstal z mrtvých…
Alena Hesounová
24
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
