Když na jaře jezdívám autobusem ze Svitav na rodnou Malou Hanou, neopomenu se vždy v Linharticích pozdravit s místními starousedlíky – čapí rodinkou. Tradičně trůní na sloupu v zahradě u mateřské školy, a když jsou doma, tak jim alespoň symbolicky zamávám. Doufám jen, že s nastávajícím jarem přiletí i letos a přinesou radost a poselství lepších časů. A pokud s nimi „přiletí“ právě narozené děťátko, bude to také dobrá zpráva.
Jezdíval jsem fotografovat i čápy, kteří měli svůj pronajatý kvartýr na komíně plechtinské pekárny. Ovšem jak mně sdělila jevíčská tetička Mařka, která vede oddíl turistek, ten komín už prý tam bohužel nestojí. Když vyhasl život mistra pekaře pana Pohla, zároveň s ním i vyhasla pekárenská pec a za nějaký čas byl komín zbourán.
Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, že chleba z Plechtince (součást Městečka Trnávky) byl v šedesátých letech minulého století u nás velmi vyhlášený. I ze sousední vesnice k nám přijížděli zejména důchodci a v útulné hospůdce vyčkávali, až čerstvé bochníky chleba přivezou. Za krátkou chvíli se za nimi jen zaprášilo.

Pavel Kyselák, člen Obce spisovatelů ČR