Po dědině potkávám známé, spolužáky. Kromě pozdravu už to hned zkraje schytávám za vládu, za parlament. Zvláště nyní v poslední době, kdy se ve vládě zrodil tzv. Balíček úspor. A tak na mě „útočí“ rejem dotěrných otázek v jadrném místním nářečí: Copak ve v té Praze veméšlite? A co me chodáci duchodci… a další otázky i peprné výtky se na mě jen hrnou.

No, co já obyčejný človrda s trvalým bydlištěm v Praze jim mám na to říct? A tak se jen účastně usměju, popřeji jim pevné zdraví a pokračuji dál v cestě. V místní vyhlášené hospodě U Trojanů si dám polední menu s řízkem přes celý talíř za 130 korun a je mi dobře. Nasednu do vlaku a odfrčím zpátky do Prahy. A co dělá vláda – to se dozvídám stejně jako oni – jen z médií, a je úplně jedno, jak kdo z nás má daleko do Strakovy akademie.