Jeho odpověď byla pohotová, „padesát let, to není možný?“ Mirek Halm dále pokračoval, „to víš, že si to dobře pamatuji, obrovská sláva, kolem trati 50.000 neuvěřitelně skvěle fandících diváků, několik autobusů z mé rodné Moravské Třebové, díky čemuž jsem ze sebe dokázal vydat úplně všechno, co ve mně bylo. Bylo to skvělé vítězství, v první jízdě jsem dojel pátý, když jsem se ve čtvrtém kole propadl z druhého místa na šesté, abych nakonec dojel pátý. V té druhé jsem po obrovském boji porazil Gennadije Mojsejeva na KTM z Ruska, který se stal na konci sezóny mistrem světa a vynikajícího Američana Jimmyho Pomeroye na stroji Bultaco.“

Halm v druhé jízdě po neuvěřitelném dramatu v závěru dokončil druhý. Nad Poběžovickou kotlinou se mohly rozeznít tóny naší národní hymny, „Kde domov můj“. Na stupních vítězů vítězného Miroslava Halma doplnili druhý Pomeroy a třetí další skvělý ruský motokrosař té doby, Pavel Rulev (KTM). O rok později, tedy v roce 1975, skončil Halm celkově druhý, když o celkovém vítězství Němce Willy Bauera na Suzuki rozhodl jen a pouze časový rozdíl mezi dvěma nejlepšími.

Řazení manuální převodovky v BMW M2.
Manuální převodovka jako nová vzácnost. Proč se vytrácí z aut? Důvodů je víc

Ačkoliv na titul světového šampiona ve třídě do 250 ccm nikdy nedosáhl, jeho motokrosová vizitka má přece jen pořádný punc: v sezonách 1970 až 1972 obsadil v absolutním pořadí mistrovství světa páté, sedmé a šesté místo.

Navíc byl členem československého družstva, jež vybojovalo v prestižní FIM Trofeji národů třikrát titul vicemistra světa (1970, 1972 a 1975) a shodou okolností třikrát bronzové medaile v FIM Motokrosu Národů (1969, 1971 a 1976). Čtyřikrát se stal mistrem Československa (1969, 1971, 1972 a 1973) a třikrát byl druhý (1974, 1975 a 1976). Mimochodem stále pozitivně naladěný moravskotřebovský patriot 30. května oslaví své sedmdesáté sedmé narozeniny.

Vlastimil Motýl