Kliknutím zvětšíteDeník pro vás vybral několik zajímavých stromů napříč republikou. Za celá staletí svých životů viděly líté bitvy, přežily krutost lidí i přírody, ale také poskytovaly útočiště tajným milencům či stály modely umělcům.
Douglaska u Vlastiboře
Do výšky čtyřiašedesát metrů a pět centimetrů dorostl k roku 2014 nejvyšší strom České republiky. Jedná se o douglasku tisolistou nacházející se v lesích na Železnobrodsku nedaleko obce Vlastiboř. Podle odborníků by strom nikdy do takové výšky nedorostl, kdyby stál osamocen. Douglasku tak vysoko „vyhnaly“ její sestřičky, jež si s její výškou příliš nezadají. „V místě je hned několik šedesátimetrových stromů," přiblížil před časem pro Deník Jan Štauber, odborný lesní hospodář lesního majetku Návarov, pod kterého zdejší lesy v soukromém vlastnictví spadají.
Jak je uvedeno na serveru Kudyznudy.cz, objem hmoty tohoto úctyhodného stromu činí více než 27 metrů krychlových. Pro bližší představu by takové množství dřeva stačilo k výrobě 700 židlí. Pokud bychom měli podobné kmeny dva, bylo by to dost materiálu na slušnou roubenku. Naštěstí douglasku vysazenou v roce 1879 takový osud nepotká, jedná se totiž o chráněný exemplář.
No a jak vlastně měření takto vysokých stromů probíhá? V září roku 2014 byla douglaska tisolistá přeměřena pro jistotu hned dvakrát. Na místě byli lesníci s výškoměry, které se v lese běžně používají, dále byla jeho výška změřena laserovým výškoměrem. A aby bylo číslo skutečně potvrzené, vydal se ho změřit ještě stromolezec Karel Kejkla.
Vybavený lezeckou technikou po laně vytahoval pásmo, které dole odvíjel jeho pomocník Richard Slabý. Pásmo pochopitelně nemohl dostat až na úplný vršek, kde se už šířka kmene pohybuje v řádu několika jednotek centimetrů. Nad hlavu tak vytáhl teleskopickou tyč. Tu ze stráně kontroloval další lesník, aby byla umístěna přesně na vrchol.
Vilémovický tis
Za nejstarší strom České republiky bývá označován Vilémovický tis, rostoucí v zámeckém parku ve ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou. Některé zdroje uvádí, že je starý 1800 až 2000 let, není však zcela jisté, zda se jedná o reálný údaj, či spíše pověst.
Legenda vypráví, že okolo roku 1210 přišli na Vysočinu Benediktýni a vykáceli několik stromů v okolí. Jako jediný nechali tis rostoucí u hřbitovní zdi. Učinili tak z pověrčivosti, protože jedovatý tis považovali naši předkové za symbol smrti a smutku.
Podle novějšího zkoumání uskutečněného před pár lety je však strom mnohem mladší. „Výpočty podle koruny a kmene stromu ukazují, že je tis starý 850 let. Ale i tento věk ho řadí mezi nejstarší stromy jak v Čechách, tak ve střední Evropě,“ uvedl starosta obce Václav Vacek.
Mohutný strom s obvodem kmene přibližně 360 centimetrů a výškou kolem deseti metrů roste při severní zdi zámeckého parku. Ačkoli se jedná o nádherný exemplář, na první pohled by málokdo hádal, že je to jeden z nejstarších stromů v republice.
Žižkův dub
Zhruba osm století, ale možná i celé tisíciletí, roste další z nejstarších stromů v České republice. Řeč je o jednom z našich nejvýznamnějších památných stromů, který stráží silnici vedoucí na zámek v Náměšti nad Oslavou na Vysočině. Ještě na počátku 15. století stával nedaleko gotický hrad, který se podle pověsti pokoušeli dobýt husité, snad v čele se samotným Janem Žižkou. Právě na počest této události dostal strom jméno Žižkův dub.
Některé zdroje uvádějí, že slavný český vojevůdce prý pod dubem přespal, další že si k němu přivázal koně. Jiné zdroje zase tvrdí, že se ani jedné ze dvou výprav Žižka osobně nezúčastnil. Jak to bylo doopravdy, to ví už jen Žižkův dub, který zažil stavbu raně gotického hradu, jeho slávu, obléhání i zánik.
Žižkův dub dnes zdárně prospívá. Na podzim roku 2020 dokonce prošel odborným ošetřením, ke kterému se váže příběh plný solidarity. Dub soutěžil o titul Strom roku 2019, kde se nakonec umístil na druhém místě po Chudobínské borovici. Pro vítěze ankety je každoročně připraven odborný arboristický zásah, který však vítězný strom nepotřeboval. Navrhovatelé Chudobínské borovice se proto rozhodli potřebné peníze na ošetření věnovat dubu u náměšťského zámku.
Arboristé provedli zdravotní řez stromu a statickou stabilizaci. Odstranili také suché větve a větvoví z okrajů stromu, aby se odlehčila koruna a došlo k vylepšení těžiště. Dub je totiž dutý a nakloněný, takže hrozil pád křehkých větví. Revitalizace se dočkala i šindelová stříška, která už od začátku 70. let minulého století chrání rozsáhlou dutinu v kmeni.
Dubisko valašisko tvrdé
„Je to dubisko valašisko tvrdé,“ prohlásila dnes již zesnulá kozlovická pamětnice, kronikářka a průvodkyně kozlovického fojtství Marie Prudká o majestátním dubu, který už půl tisíciletí shlíží z kopce Strážnice na obec Kozlovice. A právě touto větou dala nádhernému stromu jméno.
Nejen Marie Prudká se podivovala nad tím, jak je možné, že Dubisko valašisko tvrdé po množství traumat, která ho potkala, stále žije. První velká rána přišla v roce 1957, kdy ničivá vichřice ulomila část koruny. V 80. letech minulého století pak dosud neznámý pachatel strom zevnitř vypálil tak, že se do něj vejdou čtyři lidé. Strom však rozmary počasí i lidskou bezohlednost přežil a je dodnes chloubou obce.
Nádherný dub přitahuje množství amatérských i profesionálních fotografů. Dokonce se v minulých letech dočkal výstavy svých „podobizen“ v knihkupectví ve Frýdku-Místku. Strom s obvodem kmene kolem 400 centimetrů zaujal dokonce filmaře. V roce 2019 se stal hlavní lokací pohádky Největší dar. Dubisko Valašisko tvrdé si získalo i přízeň hlasujících v anketě Strom roku, když loni obsadilo stříbrnou příčku s celkovým počtem 1783 hlasů.
Hugo z Lednice
Už dvě stě let hlídá zapomenutý vchod do parku v Lednici nádherný dub letní Hugo. Své jméno dostal teprve v roce 2020, kdy jej místní Okrašlovací spolek přihlásil do soutěže Strom roku. Ledničtí sice tehdy zvažovali, že se bude jmenovat Strážce, ale protože jim to přišlo příliš fádní, zvítězilo nakonec frajerské jméno Hugo.
Na vítězství sice Hugo tehdy nedosáhl, ale umístil se na krásné třetí příčce. Stromu, který s největší pravděpodobností pamatuje ještě místní lužní lesy, to však zajisté nevadí.
Hugova majestátní košatá koruna byla za dvě staletí bezesporu svědkem mnoha a mnoha zajímavých událostí, jeden příběh se však dochoval dodnes. Místní rodačce ho pověděl její dědeček. Na konci 19. století si pod korunou tohoto dubu namlouval lednický patriot a vášnivý myslivec Wenzel Radkowitsch nevěstu. Svou budoucí ženu Mariu zjevně okouzlil, protože právě ve stínu tohoto nádherného stromu měli počít dceru.
Wenzel byl ve své době velmi vážený, na lov si jej k sobě zval dokonce kníže Jan II. z Lichtenštejna a za své služby obdržel i knížecí šavli. Není tedy divu, že pikantní historka neupadla v zapomnění.
Muchova lípa
Na jednom z pláten Slovanské epopeje slavného malíře Alfonse Muchy lze obdivovat asi čtyři staletí starou lípu. Nádherný strom roste v okolí Kyšperku u hospodářského dvora v blízké vesnici Lukavice. Slavný malíř prý k němu často chodil na procházky, takže mu místní začali říkat Muchova lípa. Zmínky o tomto pojmenování lze najít dokonce i v dobovém místním tisku.
Zvláštní rozkošatělý kmen staré lípy použil Mucha jako motiv na obraz Přísaha omladiny pod slovanskou lípou pravděpodobně v roce 1926. Už před sto lety byla Muchova lípa mohutným stromem, takže skvěle posloužila jako předloha lípy, pod níž má být pochována matka všech Slovanů Slávie.
Zajímavostí je, že Přísaha omladiny pod slovanskou lípou je jediným dílem Slovanské epopeje, které autor nedokončil. Za svého života také malíř nikdy nedovolil, aby byl obraz vystaven.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
