Zázrak mezi vinohrady. Němčičky mají nejníže položenou sjezdovku střední Evropy

Když o jihomoravské sjezdovce ve vinařských Němčičkách psal rakouský časopis o lyžování, nechtěli výšce areálu 180 metrů nad mořem Rakušané věřit. „Považovali to za tiskovou chybu, a tak dopředu připsali jedničku. Pak to museli opravovat,“ usmívá se správce němčičského areálu Jaroslav Stávek.

Bratři vybudovali ojedinělé muzeum. V Harrachově tak najdete lyže z celého světa

Nyní mu zase volají naoko rozzlobení vlekaři z českých hor, že jim dělá problémy. Musejí totiž od lidí poslouchat, že jsou neschopní, když se v Němčičkách lyžuje na sněhu. Jen letos toho kromě veřejnosti využívá i zhruba patnáct set dětí, které se na 350 metrů dlouhém svahu učí lyžovat. „S našimi sedmiletými dvojčaty jezdíme do Němčiček už čtyři roky. Moc si to tam oblíbila, snad i více než sjezdovku v Rakousku. Jsme spokojení,“ chválí třeba Petra Šístková z Popic.

Zdroj: Deník

Není divu. V moderním areálu, vybaveném sněhovými děly, rolbou, provozním centrem s občerstvením, půjčovnou vybavení, servisem a dalším zázemím, si lyžař může připadat skoro jako v Alpách. Nebýt holých vinohradů, sadů a polí kolem.

Sníh rozhrabovali vojáci s lopatkami, říká Stávek

Udělat lyžařský vlek v obci zaslíbené zemědělství v nejteplejším místě republiky? S na první pohled bláznivým nápadem přišla v roce 1985 skupina nadšených němčičských sportovců. V čele s Jaroslavem Stávkem. Jak říká, na začátku ale narazili. „Na stavební povolení musela tělovýchovná jednota získat souhlas od krajského svazu lyžařů. Povolení jsme ale nedostali. Nevěřili nám, že by lyžařský vlek mohl v naší lokalitě fungovat,“ přiznává Stávek.

Do hor jedině s mobilem. Tragédii lze předejít dodržením několika pravidel

Nakonec sportovcům pomohlo zemědělské družstvo, které stavbu zastřešilo. A po dokončení vlek na severovýchodním svahu bezplatně předalo tělovýchovné jednotě, která ho provozuje dodnes. „Zpočátku vyvolávalo lyžování ve vinařském kraji takové nadšení, že ČSAD dokonce vypracovalo speciální lyžařský jízdní řád,“ vzpomíná už devětašedesátiletý šéf areálu.

Na úpravu sjezdovky se místo drahé rolby první tři zimy používal skútr. „Zapřáhli jsme za něj traverzu, a na menší nerovnosti to stačilo. Zapojili se také někteří lyžaři. Před koncem lyžování za jízdy zdarma pomáhali plužením upravit svah,“ popisuje pamětník.

Když napadlo víc sněhu, přišli na řadu vojáci. „Z mikulovských kasáren jich k nám přijela celá rota. A za pomoci vojenských lopatek ručně likvidovali nahrnuté velké hromady sněhu. Nakonec vojáci ušlapali celý svah lyžemi. Problém byl, že jsme nestačili doplňovat zásobu svařeného vína,“ směje se Stávek.

Dostatek sněhu a horský vzduch. Tyrolsko láká nejen na zimní safari

Jako zázemí musely nadšencům zpočátku stačit starší buňky. „Po čase se pod sjezdovkou objevil legendární autobus, který sloužil jako ohřívárna a převlékárna pro cvičitele,“ připomíná.