Kriminalista jen útrpně pokýval hlavou, a po chvilce vzájemného si připalování cigaret černovlásku vyzval, aby mu svůj příběh s tragickým koncem řekla znovu a konečně kápla božskou…

Zuzana Tréglová byla dítě své doby. Kdo nekradl, okrádal rodinu. Kdo okrádal i rodinu, ten se měl nejlépe. Aby si člověk aspoň trochu slušný standard udržel, musel okrádat pořád někoho. Tato pokřivená nepsaná pravidla totalitní společnosti si pohledná černovláska záhy přisvojila. Prošlo jí leccos – když svého šéfa fotolaboratoře obrala o pár drobných, ten Zuzaně vynadal, ale pak přijal akt usmíření v podobě sexuální olympiády v přítmí šaten komunálních služeb.

A že mu přitom dovádění ještě vytáhla z kapsy stovku, to už raději neventiloval ani před tou malou zlodějkou, která, jak intuitivně vycítil, byla asi všehoschopná. Proto si oddychl, když mu Zuzana oznámila, že s prací laborantky končí. Čekala jí přece závratná kariéra recepční v jednom pražském hotelu. Zanedlouho už Zuzana vystupovala z rychlíku na pražském Hlavním nádraží.

Hlad jí svíral žaludek do té nejtěsnější kazajky a vstoupit do nevábně vyhlížejícího bufetu se budoucí hotelové recepční opravdu nechtělo. „Mohu s něčím poradit?“ oslovil černovlásku jakýsi mladík. Všiml si její bezradnosti v prostoru tisíce uspěchaných lidí. Poradit si nechala a za chvíli už seděli nad talířem dobrého oběda.

Sdílná byla Zuzana hodně, mladík taky slovem neskrblil. „Moje představa o práci recepční začala blednout, když ten oběd platil. Držel v ruce ten obrovskej balík peněz, a nechal pinglovi takový dýžko, že ten ani v šoku nepoděkoval. Pak se na mně podíval a bylo to jasný. Chtěl mně,“ vzdychla při svém vyprávění Zuzana a dlouze potáhla z cigarety. Další slova zahalená do oblaku kouře se dala čekat – mladík si s ní užíval a dobře zaplatil i Zuzaně. Jeho posměšná poznámka, že jako recepční si tolik peněz bokem vydělá tak za půl roku, černovlásku zaujala.

Místo šéfa baba

Mladík šel ještě dál – svezl Zuzanu do hotelu, kde na startovní čáře její kariéry měl čekat usměvavý šéf. „Místo toho podvodnickýho kripla, kterýmu jsem dala v jeho autě, na mně vyjela uřvaná baba, že prej ať koukám mazat tam, odkud jsem přišla. Žádnej chlápek tomu hotelu nevelel,“ připalovala si další cigaretu Zuzana. Kriminalista jen zvedl oči v sloup – než ta holka svůj příběh dovypráví, krabička erárních cigaret asi bude brzy v čudu.

„No a ten kluk se usmíval, babu poslal někam, a že se o mně postará. V tu chvíli to byl anděl spásy, protože svůj svět jsem měla zabalenej kufru a bylo to najednou k ničemu,“ vzlykla a uvelebila se na židli. Pak odvyprávěla momenty, které v kompasu jejích životních rozhodnutí otočily střelku na roh ulice. Tomu ale předcházely situace, kdy se z mladíka vyklubal pasák s nosem na lidi. A uměl toho náležitě využít. Zuzanu nastěhoval do jakéhosi skromného, ale útulného bytečku na Vinohradech. „Pořád lepší, než ta zablešená ubytovna u nás ve Vejprtech,“ ušklíbla se odporem. Trochu překvapená byla i z brzkých návštěv hostů svého kvartýrmajstra. Alkohol, kuřivo, hudba a prostorná postel byla najednou její nová životní náplň.

Byla z toho zpočátku trochu nesvá, ale peníze jí nechyběly. Od mladíka měla přesné instrukce, kolik si nechat zaplatit, a běda, když by byl problém. „Nikdy mě sice nezmlátil, ale pak ke mně nastěhoval další holku. Ta mu pak zatajila pár stovek od kunšafta, a dostala strašlivou nakládačku. Ne od něho, ale od jiných frajerů, který si přivedl. Musela bejt těm osmi prasákům celou noc k dispozici a pěkně zadarmiko. Nechtěla bych to zažít,“ otřásla se Zuzana odporem i po tak dlouhé době.

Osamostatnit se

Zlom v jejím životě nastal v okamžiku, kdy si kumpán jejího ubytovatele stěžoval na chronickou nespavost. Mladík odněkud vyštrachal rohypnol, a za chvíli by ho neprobudila ani dělostřelecká příprava v závěrečném útoku na Berlín. „Všimla jsem si, kam tu krabičku potom schoval. V tu chvíli jsem měla spoustu nápadů,“ řekla kriminalistovi, který očima kontroloval pásku magnetofonu, do kterého Zuzana vyprávěla svou peripetii. První nápad byl nabíledni – osamostatnit se. Tak se i stalo, a mladík přišel o jednu ze svých vyhledávaných holek.

Zuzana se ocitla na ulici, ale jen nakrátko. Své peníze za sexuální službičky bezhlavě neutrácela. Mohla tak platit podnájem, a žít podle svého. Rychle se v Praze zorientovala a brzy se dostala do party hotelových prostitutek. Samozřejmě že za to musela „zaplatit“, ale tahle tělesná investice už byla její každodenní rutina.

Fintu s rohypnolem použila několikrát, a peníze bez námahy se jen sypaly. Dělala to především jinde než na hotelu, kde se na ni každý doptal. „V tom pronajatým kvartýru toho německého obchodníka mi stejně nebylo dobře. Chtěla jsem to mít brzy za sebou, a nakonec se mi ten slizoun zhnusil. Tak jsem mu dala vo tabletu navíc, protože ten chlap měl skoro metrák, takže aby to rychlejc zabralo,“ začala Zuzana znovu vzlykat.

Tableta navíc opravdu zabrala. To tak, že už se kunšaft z Mnichova neprobral. Což Zuzana nevěděla, a předtím mu sebrala všechny cennosti a peníze. Smůlu měla v tom, že obyvatel domu, ve kterém se tragédie odehrála, ji popsal velmi věrně. Protože než prý Němec konečně odemkl dveře, „bylo špehýrkou co ke koukání“, přiznal se policistům ve svém šmírování nočního života. Černovláska Zuzana dostala za zabití osmiletý trest a krabičku cigaret od detektiva Housky, který případ šetřil a pohlednou „uspávačku“ zatýkal. „Poslední tableta holky rohypnolky to byla,“ řekl zvědavým novinářům a věřte, že měl pravdu.