V době tragédie 19letému Františku Zíbovi se podařilo vyklouznout z osidel policejního podezření, měl neprůstřelné alibi.

Jenomže Zíb nebyl rozený zabiják. Výčitky v jeho svědomí, touha svěřit se aspoň někomu se strašlivým zážitkem, byly silnější než jeho opatrnost.

Zhruba dva týdny po smrti Jarmily a Jany odcestoval z Prahy, aby v severních Čechách navštívil příbuzné. Jeden z nich pak vypozoroval, že mladík nějak často přebývá v prádelně. Objevil uvolněnou cihlu, za ní pak v otvoru pistoli ráže 7,65 mm. Krátce na to seděli oba v hospodě.

Na některé otázky odpovídal František mlhavě, na jiné mlčením, ale dalo se vyrozumět, žemána svědomí případ z Prokopského údolí. Příbuzný se s touto informací nikomu nesvěřil, Zíb - snad se mu ulevilo, snad dostal strach, že prozradil až příliš mnoho - brzy odjel do Prahy. Jak jinak, pistole zmizela.

Vražda policisty neodpustitelná

V březnu 1974 došlo v Praze na Těšnově k loupežnému přepadení pošty. Utíkající zločinec smrtelně postřelil příslušníka Veřejné bezpečnosti. Vražda policisty je zločin, který se neodpouští. Bezpečnostní aparát rozjel vyšetřování na plné obrátky. Všichni muži s jakýmkoli „škraloupem“ kvůli střelným zbraním, třebas jen nelegálním zdržením, museli k výslechu. Zíb byl mezi nimi. V jeho případě šlo o ryze rutinní zákrok.

Doznání nakonec odvolal

Zapracovalo opět svědomí? Nebo se chtěl Zíb předvést? „O Těšnově nic nevím. Zato vím o té střelbě v Prokopském údolí z roku 1968!“ A vzápětí se doznal k dvojnásobné vraždě! Senzační zpráva se okamžitě roznesla. Kolem Zíba se začalo rojit nemálo funkcionářů, kteří toužili strhnout slávu s objasněním pomníku na sebe. To už si ale Zíb uvědomil, s čím si zahrává… Přestal vypovídat, zato souhlasil s rekonstrukcí.

Rovněž do jejího řízení se pletli místo odborníků papaláši - a podle toho všechno dopadlo. Franta Zíb nepochybně schválně smotal páté přes deváté. Nakonec svoje doznání - v podstatě jen bezcenný list papíru - odvolal.

„Přiznal jsem se pod tlakem. Jelikož mám v místě skutkového děje velmi dobrou znalost terénu, popsal jsem celou událost tak, jak jsem se dozvěděl z tisku či od místních lidí. Vraždy jsem se ale nedopustil.“

Dvojnásobný vrah nezletilých dívek vyklouzl z policejní smyčky podruhé. A není bez zajímavosti, že se z něj koncem roku 1974 stal člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti. Za dobrou službu dostal celkem čtyři diplomy.

Dokončení ve čtvrtek 11. října 2007.