Smutný příběh, který si dnes budeme vyprávět, se odehrál 2. ledna 1947, tedy přesně před 60 lety v pražské budově ministerstva spravedlnosti ve Vyšehradské ulici. Místnímu kotelníkovi se už od rána nedařilo rozdělat oheň, a když si konečně otevřel dvířka kotle, aby se přesvědčil o příčině svého nezdaru, málem si leknutím sedl na zem - v plamenech spatřil lidské tělo!

Po uhašení ohně odkryli kriminalisté vrchní část, zakrývající pohled na celou mrtvolu. Uviděli ohořelé tělo muže v kalhotách a kabátu. U nohou se mu válela kapesní svítilna, poblíž pravačky zas automatická pistole.

Vražda, nebo sebevražda?

V popelu ležely dvě vystřelené nábojnice a dvě střely, shodné s ráží pistole. V šatech mrtvého nebyly žádné doklady, jen ohořelý papír, připomínající tehdejší úřední formulář, vystavovaný propuštěným vězňům. Na levé ruce měl nebožtík dva prsteny.

Jak se může dostat živý člověk dovnitř kotle? Nebo jinak, jak dostal do kotle mrtvé tělo pachatel, aby ohněm zahladil stopy činu?
Dvířka v přední části nepřicházela v úvahu, tak malým otvorem by se neprosmýkl ani hadí muž, natož aby někdo tudy procpal tak neforemný a nepoddajný balík, jako je bezvládné lidské tělo! Jediná cesta přístupu vedla násypným otvorem v horní desce kotle, čtvercem o stranách 35 centimetrů. A skutečně, na spodní straně desky byly v černých sazích otisky prstů.

Takže sebevražda? A jak a kudy se nešťastník do kotelny dostal? Leccos napovídalo rozbité okno na úrovni venkovního chodníčku, vyražené zvenčí.
Kolem pak byly ve sněhu šlápoty jediného muže, ve směru z ulice k oknu budovy. Stopy měly pravidelné tempo, nic nenasvědčovalo, že by se přicházející osoba potácela nebo nořila do sněhu pod nějakým těžkým břemenem. A co především - markant vzorku podešve, způsobený nejspíš příštipkem, byl stejný ve sněhu i na botách mrtvoly.

Udělám všemu konec!

Soudní lékaři určili jako příčinu smrti zhmoždění mozku po střelné ráně, k ohoření těla došlo posmrtně. Další expertiza prokázala, že napůl spálený papír byl skutečně potvrzením pro propuštěného vězně, 26letého Stanislava Nováka, který během výkonu trestu ve zdejší kotelně působil. Dokonce se tu byl krátce před svou smrtí podívat - vypadal sklesle, svoboda mu nějak nezachutnala, se spoustou věcí si nevěděl rady, hovořil o sebevraždě…

Když detektivové dostali zprávy od daktyloskopů a balistiků, nebylo už o Novákově sebevraždě pochyb. Zbývala jen smutná povinnost - navštívit sebevrahovy rodiče. V jejich výpovědi nelze přehlédnout, že mladý Standa utrpěl několik těžkých úrazů na hlavě a v důsledku toho se u něj projevovaly duševní poruchy.

Po návratu z kriminálu toužil obnovit známost se svou někdejší láskou, ta ho ale odmítla… Nakonec detektivové ukázali rodičům zbytky obou prstenů, smutnou pečeť případu potvrzující fakt, že se Novákovi se svým Stáňou na tomto světě už neshledají.