Nepříznivá diagnóza, psychická porucha, tíživá životní situace a závislost. To jsou jedny z hlavních příčin sebevražd, se kterými se potýkají lékaři v nemocnicích.

Jen v prosinci k nim došlo hned ve dvou českých nemocnicích – v Ostravě se zastřelil pacient s rakovinou a v královéhradecké nemocnici si žiletkou z manikúry podřezala žíly pacientka na jednotce intenzivní péče.

Řezná poranění společně se skokem z okna patří k těm metodám odchodu, které pacienti nemocnic volí nejčastěji. Zabránit jim v jejich počínání je ale velmi obtížné. „Nejsme vězení, ale nemocnice. Většina pavilonů nemá v oknech mříže,“ říká primář psychiatrického oddělení Pardubické krajské nemocnice Jan Kolomazník.

„Pobyt v nemocnici znamená většinou stresovou situaci, i když nejde o závažné onemocnění nebo úraz. Bavíme–li se o běžných pacientech třeba z interního oddělení, lékaři jsou připravováni na zachycení signálů, že něco není něco v pořádku. Daleko lépe ale mohou pomoci příbuzní a přátelé. Ti si změn v chování pacienta mohou povšimnout snáze a upozornit na ně personál. Ten pak už může kontaktovat psychologa nebo psychiatria,“ radí Kolomazník.

Nůžky nebo žiletku vám na psychiatrii nenechají

Podle primáře psychiatrického oddělení pardubické nemocnice je možné rozdělit důvody sebevražd v nemocnici do dvou skupin.

„První skupina vychází z duševního onemocnění – halucinací, paranoidních stavů, těžkých depresí. Druhá je spojená s nepříznivou životní realitou jedince,“ vysvětluje Jan Kolomazník.

„Pokud je pacient, například poté, co se pokusil otrávit léky, převezen k doléčení na interní oddělení, dochází za ním psychiatr, který mu má jednak pomoci, ale také rozpoznat, zda pacient svou krizi zvládl. Velmi rizikové případy potom končí na psychiatrickém oddělení,“ říká Kolomazník.

Opatření v pardubické nemocnici, která mají pacientům znemožnit sebevraždu, jsou podobná jako ve všech nemocnicích v republice.

Jedno z těch jednoduchých je také jedním z nejúčinnějších. S pacientem, u kterého hrozí nebezpečí sebevražedného jednání, je na pokoji ještě další, který na něj bezděčně dohlíží a často i běžným rozhovorem jeho krizi zmírní. Toto je možné třeba u případů, které odborníci nazývají „volání o pomoc“ – tedy sebepoškození, která mají upozornit na problém. Vážně míněné pokusy přebírá psychiatrie.

„Tady jsou opatření přísnější než na jiných odděleních. Sestry pravidelně kontrolují věci, které u sebe pacient má. Ty, kterými by si mohl nějak ublížit, jako jsou nůžky, holicí strojek, uschováme. Na ostatních odděleních se toto opatření provádí také, ale v naprosté většině případů není důvod k žádným omezením,“ popisuje Kolomazník.

Pardubická nemocnice již několik dokonaných sebevražd zažila. Z okna místí interny vyskočila jedna z pacientek. V minulosti došlo i k případu, že pacient z nemocnice odešel k nedaleké železniční trati, kde skočil pod vlak.

„Zabránit sebevraždě je velmi obtížná záležitost i pro zkušeného psychologa. Často je to impulsivní rozhodnutí, když se v člověku prostě něco zlomí a pak už to jde ráz na ráz. Pokud se ale někdo rozhodne zabít se za každou cenu, zabráníte mu v tom jen velmi těžko, ať už je v nemocnici, nebo kdekoliv jinde,“ sděluje nám jeden z pardubických policistů.