Všichni měli práci a jistoty

ANO Každý měl právo na práci. Neexistovala nezaměstnanost. Každý měl dostatečný plat, aby z něj mohl pokrýt své životní potřeby. Stát a podniky poskytovaly řadu věcí zcela zadarmo, nebo jen za minimální poplatky. Například školní potřeby nebo rekreaci. Pracovní doba i úkoly byly jasně dané, pracující nebyli stavěni před neustálé změny a nehrozil jim prakticky každý den vyhazov.

NE Statisíce lidí nemohly pracovat ve svém oboru, protože nebyly po chuti tehdejším vládcům. I ti, kteří byli „kádrově čistí“, si často nemohli vybrat. Stát je umístil, kam potřeboval. Každý, kdo chtěl profesionální postup, musel se lísat k funkcionářům komunistické strany. Ti měli kariéru jistou bez ohledu na své schopnosti. Platy, zejména ty nástupní, byly nízké. Vyžít se z nich dalo jen stěží.

Všechno bylo mnohem lacinější

ANO Desítka stála v hospodě korunu sedmdesát a sklenka rumu čtyři deset, když začneme neřestmi tolik milými Čechům. Přibližně stejně však stál i bochník chleba a litr mléka. Svíčková se dala koupit za čtyřicet korun. V restauraci bylo hlavní jídlo za dvacku. Člověk mohl navštívit kadeřníka za pár korun, podobně levná byla i čistírna. Hlavně však bylo za babku bydlení, energie, vodné a stočné.

NE Ceny za energie skutečně vzrostly o desítky, v případě vodného i stočného dokonce o stovky procent. Všechno ostatní je však při porovnání se současnými příjmy výrazně levnější a to včetně základních potravin a stravování v běžných restauracích. Relativní „láce“ základního zboží byla zas navíc znepříjemňována za komunismu jeho nedostatkem. Ceny při nelegálním „podpultovém“ prodeji byly výrazně vyšší.

Na ulicích bylo bezpečněji

ANO Policie, tehdejší sbor národní bezpečnosti, SNB se těšil velkému respektu. Spořádaní lidé se nemuseli bát ve večerních hodinách na ulici. Nepřizpůsobiví lidé se nemohli projevovat na veřejnosti. Na ulicích nebyli žebráci a bezdomovci. Romové byli nuceni pracovat, a pokud by se pokoušeli vybočit z běžného chování, čekal by je přísný postih. Bylo i méně kapsářů, násilníků a drogových dealerů.

NE Běžný občan se musel mít na pozoru právě před strážcem pořádku, esenbákem. Při běžné kontrole mohl být kdokoli šikanován z malicherných důvodů. Statistiky mluvící o nízké kriminalitě byly zfalšované tak, aby ukazovaly příkladnost režimu. Ve skutečnosti nebyli schopni kriminalisté stíhat těžké zločince a mnoho zločinů zůstalo neodhaleno.

Lidé se k sobě chovali lépe

ANO Lidé se často scházeli v rodinách. Pořádaly se večírky a oslavy. Lidé se méně bavili o penězích a o práci a více o svém životě. Byli mnohem ochotnější pomoci jeden druhému. Rozšířeno bylo nezištné jednání, pomoc se neměřila penězi. Děti neodkládaly staré rodiče do domovů důchodců a mladí rodiče nechtěná nemluvňata do kojeneckých ústavů.

NE Za socialismu skutečně měli lidé na sebe více času a více se nezávazně bavili. Ženy však byly nuceny vykonávat takřka všechny domácí práce. Senioři byli často bez prostředků a bez pomoci. Neplánované rodičovství se prakticky vždy řešilo umělým potratem. Děti, které vybočovaly z norem, byly odkládány do zvláštních škol a polepšoven. Zdravotnický personál se choval k pacientům přezíravě i hrubě.