Nedávno jsem zhlédl pár pravěkých dílů Simpsonových a připomněl si gagy, kterým jsem se smál poprvé před bezmála třiceti lety. Homerovi a Marge táhlo na čtyřicet, Bart a Líza ještě nebyli teenageři a Maggie měla dudlík. Život žluté rodinky, těch „ordinary people“ z amerického Springfieldu, šel rychle do obrátek a zahušťoval se humorem, situačními i slovními vtipy.

Řehtal jsem se té náloži humoru bezstarostně a jako blázen, jak se jen na člověka v necelých jednadvaceti patří. Tenkrát jsem nemohl vědět, že se nad zámořskými peripetiemi Homera a Marge směju i věcem a jevům, které v mé zpozdilé evropské vlasti sotva vyrazily z půdy a teprve uzrají do tragikomické podoby. I vlastní životy kresleného páru běžely pro mě vzdáleně – jak geograficky, tak ontogeneticky –, takže v mém smíchu zněla i jistota života, který sotva vyrazil z půdy a je přesvědčen, že určitě neuzraje do tragikomické podoby jako život jeho rodičů.

David Nesnídal
Pěna dní: Unaveni Ukrajinou

A přirozeně jsem nemohl tušit, že se chechtám životům, jimž se můj budoucí život bude v mnohém podobat.

Uběhlo třicet let, Homerovi a Marge pořád táhne na čtyřicet, Bart a Líza stále nejsou teenagery, Maggie má dudlík a já se při nich taky pořád směju. Zřejmě ještě víc a určitě ještě víc uvnitř, hlouběji, protože se často, chtě nechtě, směju už sám sobě – jak se jen na člověka v necelých padesáti patří.

Seriál o Simpsonových se ve svých neuvěřitelných 34 sériích vyvinul v úžasnou sociální, psychologickou a snad i filozofickou sondu do naší civilizace i našich životů,v knihovnu, která je napěchovaná výsostným humorem. A české znění seriálu je kongeniální.

David Nesnídal
Pěna dní: Chápaní a chápající

Mám moc rád Homera, který mluví hlasem Vlastimila Bedrny. Často drmolí, šumluje, občas vychrlí promluvu jedním dechem, jehož se mu už na konci nedostává, až se zajíkne v půli slova… Jako by se Bedrnův Homer moc nestaral o to, že vtip a pointa přece musejí výrazně zaznít (!). Omyl. Nemusejí. Naopak, dabing Vlastimila Bedrny přidal k Simpsonovým porci humoru navíc.