To jsou hezká a moudrá slova, od toho či onoho ministra a jednoho premiéra je občané slyšeli už ix krát. I to o zhroucení nemocnic. Slova ale ani teď nepomůžou.

Proč?

Covid: Žalují čísla na vládu?

Společnost se rozdělila na tři skupiny. Ta první dodržuje tři R na sto i dvě stě procent. Spousta lidí nosí roušky či respirátory i venku, i když nemusí. Nestýkají se s širší rodinou, pokud možno nechodí do obchodů. Sedí doma a čekají na spásné očkování.

Pak jsou tu ti, kdo jezdí na hory, dělají si domácí pracoviště v hotelech, rádi v parku popijí s přáteli. Rouška a hygiena jsou pro ně spíše nutné zlo. 

Ti třetí otevírají načerno nebo dokonce okatě restaurace, popírají koronavirus, z nenošení roušek dělají občanský postoj a šíří hoaxy o spiknutí mocných.

První skupina ministrovy apely nepotřebuje. Na ty druhé dvě zas neplatí. Covidová situace patří u nás k nejhorším na světě. I nejcivilizovanější země zavedly mnohem tvrdší opatření, ačkoli nárůsty nemocných a úmrtnost tam byly mnohem menší.

Radši ať v Chebu zemřou, než aby je zachraňovali Němci

I v Česku je nutno omezit pohyb na blízké okolí bydliště (s výjimkou cest do práce). Je nutno zavést drastické pokuty případně vazbu pro ty, kdo nouzové právo porušují, či k jeho porušení nabádají. Pokud možno zítra, když k tomu dnes neměla vláda odvahu. Je to kruté a nepříjemné, nic jiného se nedá dělat. Jinak nás totiž virus doslova sežere.