Rusko si nyní vzalo to, co už roky bylo de facto jeho. To jen Kreml se tvářil, že to tak není,a nevěřil mu to nikdo. Ani Ukrajina, ani Západ. Pokud by kremelským uznáním separatistických loutkových (pro)ruských útvarů celá ta příprava na obří válku s Ukrajinou skončila, byl by to druhý nejlepší konec tříměsíční krize. Ještě lepší by samozřejmě bylo, kdyby si Rusko vybralo urovnání vztahů se Západem a návrat k nějakému novému normálu, s nějakou formou ponechání si Krymu, ale vyklizením východu Ukrajiny. Jenže to by v Kremlu musel sedět zřejmě někdo jiný než Vladimir Putin.

Luboš Palata
Končí Putinova hra na to, že Doněck Rusko neokupuje

Takto Rusko čeká další kolo velmi tvrdých sankcí. Žádný Nord Stream 2, obstavené účty bank a oligarchů a další omezení obchodu se Západem a pád ruské ekonomiky. Pokud však Rusko nepřekročí dnešní demarkační linii a v Doněcku nezačne válku proti Ukrajině, půjde ze strany Západu o sankce bolestivé, ale ještě ne likvidační. Protože i Západ si musí nechat něco, čím může na Vladimira Putina tlačit, aby „velkou“ válku nezahájil. Na Ukrajině Rusko opakuje gruzínský scénář, kdy Gruzii uznáním loutkových novotvarů obralo o Osetii a Abcházii. V Gruzii mělo Rusko záminku v pokusu Tbilisi to vyřešit vojensky, současná faktická okupace Doněcku prostě žádný důvod nemá.

S takto se chovajícím Ruskem nás čekají těžké časy. Ekonomicky, protože se budeme muset rychle zbavit závislosti na ruském plynu a ropě, vojensky, protože musíme zlepšit naše armády, aby ruské agresi spolehlivě odolaly, a také lidsky, protože svět je kvůli Putinovi zase o něco méně bezpečný, než byl. Nejsme sice ještě ve válečném pekle, ale v předpeklí už ano.