Před několika dny jsme si připomněli další výročí počátku „sametové revoluce“. Je to sice už dávno, ale zůstává oprávněná otázka, do jaké míry se splnily nebo byly zklamány naše tehdejší naděje. Většina občanů asi souhlasí s relativně pozitivním hodnocením, máme mnohem vyšší průměrnou životní úroveň a mnohem větší svobodu. Už si neumíme představit manifestační volby s jednotnou kandidátkou Národní fronty, ani fronty na nedostatkové zboží či výjezdní doložky na cesty do zahraničí.

Já (i většina mých známých) se mám ve všech směrech určitě mnohem lépe než ve chmurné předlistopadové době.

Problémy se ztíží

Nezanedbatelná menšina spoluobčanů to ale vidí jinak. Musím bohužel říci, že i já jsem zklamán tím, kolik věcí se v těch třiatřiceti letech pokazilo. Konkrétně:

Do značné míry se ztratila důvěra v politiku. Dnešní politici jsou většinou občanů vnímáni podobně negativně jako ti někdejší komunističtí. Velký podíl na tom mají i sami politici, kteří své soupeře líčí jako lháře, neschopné hlupáky a škůdce země.

Historik Michal Stehlík
Levicové klima?

Mrzí mě negativní postoj mnoha lidí k EU. Já mezi ně nepatřím, ale byl bych raději, kdybychom byli neutrální, podobně jako Rakousko.

Příliš mnoho novinářů a komentátorů se nesnaží o objektivitu, ale hrají spíše roli politických propagandistů.

Václav Hořejší
je imunolog, mikrobiolog, biochemik

Vadí mi adorace Václava Havla jako jakéhosi druhého Masaryka, který pro nás vybojoval svobodu a porazil totalitní režim. Absurdní.

Vadí mi i všudypřítomná ohlupující reklama a bulvarizace našeho života. Hloupé a vlezlé reklamní žvásty mi lezou na nervy snad víc než kdysi žvásty komunistů.

Rmoutí mě rozmach a komerční úspěch pavěd a šarlatánských praktik, jako jsou astrologie či homeopatie.

Nepředstavoval jsem si, že i dnes budeme ještě mzdově a obecně ekonomicky tak výrazně zaostávat za Německem či Rakouskem, že tolik spoluobčanů bude přežívat bez jakékoli rezervy od nuzné výplaty k výplatě či dokonce trpět bezohlednou exekutorskou šikanou.

Je hrozné, že se naše společnost snad ani nepokouší řešit problém „sociálně nepřizpůsobivých“ občanů, takže jeho současný stav je mnohem horší než před těmi třiatřiceti lety. Právě toto vnímám jako největší selhání polistopadového vývoje.

Předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová.
Chaos a bezradnost vlády

Obávám se, že některá z výše uvedených negativ naší společnosti se brzy ještě výrazně zhorší v důsledku nynější špatné ekonomické situace, ukrajinské války a hrozivého zadlužování českého státu, které pravicová vláda nechce řešit zvýšením daní u bohatší části populace.

Změnila se míra zla?

Bylo by myslím zajímavé, kdyby bylo možno nějak kvantitativně měřit množství „zla“ ve společnosti prostě mít k dispozici jakýsi „zlometr“, hypotetický přístroj vyhodnocující množství všemožného zla, lidského neštěstí a naštvanosti např. pocházejícího z útlaku a nespravedlností způsobených občanům státem, z nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, z důsledků alkoholismu, drogových a gamblerských závislostí, zločinnosti, dopravních nehod, nemocí atd.

Zdroj: DeníkNaměřil by „zlometr“ celkově více zla a utrpení, než ho bylo třeba před 35 lety? Je mi líto, ale skoro bych řekl, že by potvrdil vyšší hodnotu nyní… Na druhou stranu bych paradoxně připustil, že opačný přístroj, měřící spokojenost, pozitivní emoce a „štěstí“, by dnes naměřil také vyšší hodnoty.

Závěrem myslím, že negativních rysů by dnes mohlo (a mělo!) být mnohem méně a že nejsou nutnou daní za svobodu a relativní prosperitu. Ale jako optimista podotýkám zaplať pánbůh, že to není horší…

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.