Zaměstnanci Státního zdravotního ústavu si rozdělili tisíc dávek mezi sebe. Patrně nechali očkovat i své příbuzné. Ředitel ústavu Pavel Březovský nyní přijal odpovědnost a rezignoval. Jenže v tomto případě to není jen jeho vina. Zpytovat svědomí by měl každý, kdo se nechal naočkovat „mimo pořadí“. Nikdo mu to přeci nenařizoval.

Dominika Cibulková se raduje z postupu do finále Turnaje mistryň.
Zlo kvůli očkování: Slovenští sportovci předbíhali. To Češi chtějí pomáhat

Není to jen zdravotní ústav. Jeden vysoký krajský politik dal očkovat i svou manželku. Ta se prý chystá dobrovolničit. A co ostatní dobrovolníci? Buď vakcínu potřebují všichni (což je logické), pak by se dostalo i na ženu onoho politika. Anebo ji nepotřebují. Proč má mít privilej?

V nemocnicích zas prý očkují příbuzné lékařů. Někde prý vakcína přebývá, lepší to udělat takhle než ji vyhodit. Opravdu? Bylo by o tolik složitější pozvat třeba zaměstnance sociálních služeb?

Očkovat. Neotevírat

Záměr Evropské komise, který se zračí v naší vládní strategii, je rozumný. V boji proti pandemii ať panuje rovnost. Přednost nemají mít mocnější, vlivnější a bohatší, nýbrž ti, kdo potřebují pomoc nejdřív. Tedy zdravotníci, pracovníci sociálních služeb, starší a nemocní lidé.

Česko není jediná země, kde vidíme snahy obcházet pravidla a „přilepšit si“. U nás to ale připomíná podpultový prodej za socialismu. Dostal jsem se k nedostatkovému zboží? Nejdřív dám příbuzným a známým, ostatní ať si klidně… „chcípnou“. Tady to platí doslova.