FEJETON: Cesta na Slovensko

Mám ráda rozmanitost. Proto mě baví, když se prolnou dva zdánlivě neslučitelné obory, disciplíny, prostě dva různé světy, které pak vytvářejí novou entitu. Například když vědec zabrousí do světa spirituality.

Jednou z takových osobností je profesor kvantové fyziky Jan Rak, který říká, že objektivní realita neexistuje. Existují pouze subjektivní vesmíry, které vytváříme tím, na co soustředíme svoji pozornost. To znamená, že různá omezení jsou pouze v naší hlavě.

Olympiáda je i vzpourou proti covidu

Ale jak to převést do praxe? Když si člověk kvantuje sám pro sebe, ještě to jde, ale jakmile nastane konfrontace, ukáže se, že realita jednotlivce je ovlivněna i ostatními přítomnými, což se nazývá principem superpozice.

Poslední přednášku Jana Raka sleduju v autě kapely cestou na slovenský hudební festival. Slovensko právě vydalo nařízení v podobě pětidenní karantény. Pořadatel tvrdí, že jsme výjimky a stačí potvrzení o účinkování. Na hranicích zjišťujeme, že tomu tak není.

„Jste snad politici nebo vědci?“ ptá se příslušník.

„My vědci nejsme, ale mám tu Raka,“ neodpustím si.

„To vám nepřeju, ale stejně musíte být očkovaná proti covidu.“

„To nejsem, mám zatím dost protilátek.“

Zdroj: Deník„Takže tu máme odpůrkyni vakcinace. Chceme od všech vidět doklad o očkování, prodělání covidu nebo PCR test.“

Politického divadla už bylo dost

V autě zavládne chaos. Klávesista vytahuje doklad o prvním očkování.

„Musíte mít dvě, rozumíte?“ řekne příslušník a ukazuje tři.

Bubeník má prošlý PCR test, a tak mlží:„Já mám test vzadu v tašce, je na ní kopák. Teď se k němu nedostanu.“

„Pan Kopák ať si laskavě vystoupí a umožní vám přístup k zavazadlu.“

Kapelník chce odvést pozornost a mává nevyplněným potvrzením od pořadatele. Já se mezitím pokouším nakvantovat zmizení,  nebo alespoň odvolání příslušníka. Pekelně se soustředím.

„Co na mě tak zíráte?“„Nic, zkouším superpozici.“

Potřebujeme neziskovky?

„No řeknu vám, že v žádný super pozici zrovna nejste. Asi vás vrátíme domů.“

V tu chvíli vystupuje zpěvačka v minisukni. Příslušník si ji bere stranou. Z dálky k nám doléhá jeho změněný hlas:„Jakže se jmenujete? Fiktivní šílenství? Bezva název. No jistě že vám věříme. Tak jeďte a přejeme vám kvanta fanoušků…“

 Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.