Je žena rovna muži? Dnes vám každý odpoví ano i ten, kdo si to nemyslí. Svůj názor vyslovit nemůže, ač je svoboda slova zaručena. Byl(a) by vyobcován(a) ze slušné společnosti.

Náš čas rovnost pohlaví manifestuje leckdy až bizarně. Ještě nedávno se mluvilo o dámách jako o něžném nebo slabém pohlaví. Dnes do sebe krásky řežou v ringu či dokonce v kleci. To, že jsou nasazovány do prvních linií ve válce, bere se jako běžné. Stejně jako to, že pilotují nadzvuková letadla a velí bojovým lodím. A ani se jim pomalu nesmí dávat přednost ve dveřích, aby se neurazily.

Kateřina Perknerová
Premiérský rozměr politiky

Pochybuje ještě někdo o tom, že jsou ženy s muži na roveň? Skoro ve všem ano, je tu však jedna podstatná, dokonce prvořadá oblast, kde to neplatí. Ano, uhodli jste. Platy. Zaměstnavatelé jsou zvyklí dávat ženám menší mzdu než mužům i za stejnou práci. Neplatí to jen v Česku, ale v celé Evropské Unii. V průměru je to o propastných třináct procent méně.

Rada Evropy přijala nedávno směrnici, která to má změnit. Základem je, že větší firmy budou muset zveřejňovat kolik průměrně platí na té či které pracovní pozici. Zbytek je poněkud složitý, ale to je všechno, co z Bruselu pochází.

Úmysl je ušlechtilý a chce přispět zjevně správné věci. Přes to se vnucuje ostrá otázka: Stojí to zato? Není to zas další byrokratická nálož na podnikatele, beztak těžce stíhané zhusta nesmyslnými předpisy a vyhláškami? Oni přeci sami nejlíp vědí, koho jak odměňovat. To není žádný předsudek ani rasismus či sexismus. Byznysmeni jdou za ziskem, to je pro ně zákon a smysl života. Kdyby jim dámy přinášely stejný či větší prospěch než pánové, proč by jim nedávali totéž, co pánům? Šli by přeci jen proti vlastnímu zájmu.

Smlouva mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je soukromá věc. Nikomu není nic do toho, jak se dohodli. Jakékoli zveřejňování, byť jen částečné, je ne snad protiprávní. Protilidské však ano. Navíc to vzbudí řevnivost, klepy a intriky. Jako by jich už takhle nebylo v korporátech dost.

Luboš Palata
Třicet let Česka. Státu, který až do loňska postrádal smysl

Naše vláda je na směrnici, jejímuž dojednání předsedala, patřičně hrdá. Neměl by být pravostředový liberální kabinet spíš na rozpacích? Ano, je to skvělá věc, ale dá se vynutit? Socialismus taky chtěl vychovat nového člověka a jak dopadl. A když to někdo dovede k absurditě, nebude se zítra volat po tom, aby ženy dostávaly více za to, že v historii trpěly pod nadvládou mužů?

Takže shrnuji: Stejné platy? Jistě. Donucovací směrnice? Raději ne.