Kliknutím zvětšíteJaký je český řidič? Je to desperát v ojetém BMW, nebo moula v čepici přitisknutý k volantu, který na dálnici nedá víc než osmdesát? Nebo dáma v kožichu s esúvéčkem za pět milionů, která neumí zaparkovat? (Čtenář si povšimne, že barvu vlasů nezmiňuji.) A může bezpečnost na silnicích zvýšit změna bodového systému; ta, se kterou teď přichází vláda?
Nejprve pár čísel: Za loňský rok umřelo na našich silnicích 467 lidí. Když nebereme covidový rok, kdy se nejezdilo, je to nejmenší (byť stále tragické) číslo v dějinách země. Úmrtnost se přes drobné výkyvy rok od roku snižuje. V Unii jsme na sedmnáctém místě, tedy desátí od konce. To není slavné a měli bychom si přát mnohem méně zbytečně ztracených životů. Na druhou stranu je Česko v tomto smutném čísle nejlepší (spolu se Slovenskem) z post-komunistických zemí.
Odborníci odhadují, že průměrné stáří automobilů u nás je patnáct let. Většina z nich tedy nemá nejen nejmodernější, ale ani moderní systémy ochraňující posádku. Dálnic je málo. Cesty, zvlášť ty okresní, úzké a vymleté až hanba. Pád do škarpy hrozí každou chvíli. Není v těchto souvislostech lepšící se statistika smrtelných dopravních nehod skoro zázrak?
Úprava postihů
Jejich nejčastější příčinou není alkohol, u nás tak démonizovaný. Je to nepřiměřená rychlost či nesprávný způsob jízdy či nedání přednosti. Na závodníky ještě může policie dohlédnout. Na silnicích a dálnicích číhají její nadupané káry. To, že někdo jezdí špatně, se však kontroluje jen velmi těžko.
Novináři i experti už dlouho upozorňují na to, že jsou zbytečně šikanováni řidiči, kteří zaparkovali, kde neměli. Piráti se však po zemi vesele a beztrestně prohánějí. (Teď opravdu nemyslím politickou stranu.) Tomuto volání jde úprava bodového systému vstříc. Zvýší se pokuty za nejtěžší přestupky, jako je velmi vysoká rychlost, jízda na červenou, alkohol či nedovolený vjezd na železniční přejezd. Dvacet pět tisíc je však patrně pro někoho, kdo ohrožuje život své posádky i ostatních, málo.
Naopak tresty za přestupky malé a „bezpečné“, jako je špatné stání, půjdou níž. Navíc se zavádí „výchova řidičů v Čechách“. Sedmnáctiletí už mohou jezdit, pokud bude vedle nich sedět zkušený řidič, zejména rodič. Osmnáctiletí dostanou řidičák na zkoušku. To by mohlo fungovat, tedy pokud oním mentorem nebude pirát nebo neumětel.
Celé je to takový mírný pokrok v mezích zákona. Určitě nic nezkazí, ale patrně příliš nevylepší.
Větší kultivovanost
Domnívám se, že příčina též mírného zlepšení leží jinde. Snížila se totiž míra naštvanosti, nedůtklivosti, hádavosti, hrubosti a prolhanosti českých řidičů. Stále víc (ale pořád málo) jich pouští před sebe ty, kdo odbočují ze zasekaného pruhu. Stále víc jich za to děkuje. Méně je slyšet sprosťáren a vidět vztyčených prostředníků. Civilizace a úsměv se pozvolna vkrádají i na naše silnice.
Na tom nemá žádná vláda podíl. Ani poměrně slabé preventivní kampaně. Řidiči to nedělají ze strachu, ale z ušlechtilejších pohnutek.
Pokud jim v tom chce stát pomoci, v první řadě má budovat dálnice a spravovat okresky jinak než mizernými záplatami. Má ve všech nebezpečných místech zavést úsekové měření rychlosti. A možná by mohl vedle trestů pro mizerné nějak odměňovat dobré řidiče.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
