Kromě excelentní přehlídky dynamických ukázek a možnosti prohlédnout si „vzducholety“ zblízka jsem během celého dne potkával davy lidí. A že jich přišlo za jeden den přes sto tisíc.

Mezi nimi se pohybovalo mnoho uniformovaných: vojáci, policisté, hasiči, zdravotníci, vězeňská služba… Našli se však i tací, kteří mezi ozbrojené složky naší vlasti nepatřili, ale na sobě nosili různé výstrojní součástky.

Potkal jsem pro příklad bandu zarostlých, vlasatých pseudovojáků s půllitry v ruce, ty, kteří nosili kombinace naší výstroje s nějakou cizí a k tomu červený baret výsadkářů, nějaký military klub se státními znaky, starými hodnostmi, vlajkami na rukávu.

Povídal jsem si o tom i s našimi studenty, kteří si těchto výstřelků také všimli a podobně jako mně jim to vadilo. Chtěl bych k tomu říci, že jsem s hrdostí slyšel naše žáky, jak se stávají citlivými na symboly naší zem a branné moci, jak jsou hrdí na uniformu a ctí hodnosti.

A pak jsem chtěl poprosit všechny nevojáky, co rádi oblékají součásti vojenského stejnokroje, aby alespoň odpárali vlaječky, státní znaky, hodnosti a aby nedělali vojenským uniformám ostudu.

Sami vojáci mohou být někdy rozladění ze své služby, ale jsou hrdí na hodnost, příslušnost ke své jednotce, k ozbrojeným silám. Respektujte to, prosím.

PETR ŠABAKA, vojenský kaplan