,,Já hraju jen pro radost, ale jsem rád, že si za den na dvě až tři stovky přijdu, mám na cigarety a pivečko,“ říká Jiří Michálek, který hrává na piano u místní kavárny.

Žádný samouk to není. Dnes už důchodce studoval dvanáct let v Osvětové besedě v Praze. Na dráhu profesionálního hudebníka se ale nedal, i proto že hrál basketbal. „Basketbal a klavír, to nejde dohromady. Člověk má pořád otlučený prsty. Místo abych si den před koncertem máchal ruce ve vlažný vodě, hrál jsem zápas,“ vzpomíná s pobavením na své mládí.

Přesto se Jiří Michálek věnoval muzicírování dál. Často jezdíval s partou do Rumunska, na pár vystoupeních s nimi účinkoval i František Černý. „Začátky byly spíš country, ale pak jsme změnili nástroje a hráli takový lehčí big beat,“ líčí s nadšením. Před téměř třiceti lety začali vystupovat jako 1. Českomoravská nezávislá hudební společnost, kapela si až později změnila název na Čechomor. Jiří Michálek, jeden ze zakládajících členů, hrál tehdy na harmoniku.

Právě tahací nástroj je i dnes jeho nejoblíbenější a má s ním i nevšední zážitky. Jako třeba při konkurzu na hraní na Starém tržišti v Praze. "Organizátoři tehdy vybírali z osmi kapel. Při našem výstupu jsem se tak rozjel, až jsem přetrhl harmoniku v půli. Chvilku nikdo nevěděl co dělat, ale sáhl jsem po kytaře a dohrál to na ni. Zlí jazykové tvrdí, že jsme ten konkurz vyhráli díky tomu,“ vzpomíná hudebník. Na tržišti si za čtyři víkendy „vyhráli“ přes dvanáct tisíc, Michálek přitom v té době bral necelé dva a půl tisíce korun za práci v tiskárně.

Nyní je v důchodu a hraním si přivydělává. Zároveň vystupuje vždy poslední čtvrtek v měsíci v Nadačním domě J. Plívy se zpěvačkou Pavlou Boučkovou. I když mohl vystupovat na větších koncertech, s oblibou říká, že ničeho nelituje, protože si život prostě užívá.