První kapitola se věnuje legendám o nejstarší Litomyšli. Na ni navazuje pojednání o slavníkovském hradu a kostelu sv. Klimenta. Třetí závěrečnou kapitolu tvoří úvahy nad lokalizací Hrutova a průběhem tak zvané Trstenické stezky.

Jan Kapusta pocházel z České Třebové. V padesátých letech vystudoval hudební vědu, estetiku a historii na olomoucké Univerzitě Palackého. Do Litomyšle přišel v roce 1960, kdy uspěl v konkurzu na ředitele tehdejšího Okresního vlastivědného muzea a galerie. Na začátku normalizace byl propuštěn. Podařilo se mu však uchytit v Městském muzeu a galerii v nedaleké Poličce, kde působil víc než deset let. V roce 1983 na vlastní žádost odešel a až do odchodu do předčasného důchodu pracoval v dělnických profesích ve Státním rybářství v Litomyšli.

Kromě jiného věnoval podstatnou část svého profesního života osobnosti poličského rodáka, vynikajícího hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Pětadvacet let byl dramaturgem hudební slavnosti k poctě skladatele Putování za studánkami ve Vlčkově. Byl spoluzakladatelem a členem správní rady Nadace Bohuslava Martinů.

Jeho vrcholných dílem je publikace Neuvěřitelná kauza Martinů, která zasazuje převoz ostatků skladatele na konci sedmdesátých let ze Švýcarska do kulturně historického kontextu doby normalizace a studené války. Jan Kapusta byl jedním z těch, kteří se o převoz skladatelova těla osobně zasadili. Podílel se rovněž na organizaci festivalu Smetanova Litomyšl. Za svou celoživotní činnost byl oceněn ministrem kultury, městem Litomyšl a Nadací Bohuslava Martinů.