Režisér Vojtěch Jasný ve 'svém' Bystrém

Dva z těchto filmů Všichni dobří rodáci a Návrat ztraceného ráje obletěly celý svět a byly později zařazeny do zlatého fondu české kinematografie.

Třetí film, Česká rapsodie, protestující jen obrazem a hudbou proti sovětské okupaci, byl promítán na světové výstavě v Ósace.

Po  nuceném odchodu ze své vlasti v roce 1970 natáčel Vojtěch Jasný filmy snad ve všech světadílech.

Návraty

Do Bystrého přijel se svou těžce nemocnou manželkou z Mnichova v polovině roku 2011 a střechu nad hlavou našli oba v Domově pro seniory. Nevrátili se ani do Prahy, kde se paní Květa narodila, ani do Kelče na Valašsku, odkud pochází Vojtěch  Jasný.

V polovině března, po smrti své manželky, odletěl Vojtěch Jasný do New Yorku, aby tam vedl další ze svých kurzů pro nastávající režiséry z různých zemí světa. Na vysoké škole – Film Academy – znovu předával mladé generaci své bohaté zkušenosti.

Začátkem května se z USA vrátil, než se přestěhoval z domova do podnájmu na náměstí Na podkově, přednášel ještě na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Není sporu o tom, že se Vojtěch Jasný zařadil svým dílem k těm několika režisérům, kteří mají u svého jména přívlastek „nadčasový" nebo „legendární". Z našich jsou to Miloš Forman, János Kadár a Elmar Klos.

Televizní medailonek, který byl natočený španělským režisérem, Arkaim, mohl jenom naznačit Jasného životní cestu naplněnou životním utrpením, prohrami i výhrami a také úsilím o hlubší  sebepoznání.

Na FAMU vystudoval Vojtěch Jasný kameru a později i režii. Svou filmovou dráhu začal s kolegou Karlem Kachyňou dokumentem Není stále zamračeno, během pobytu v Číně natočili oba další dokumentární filmy. V roce 1954 natočil ještě s Karlem Kachyňou hraný film Dnes večer všechno skončí. Tímto filmem skončila spolupráce dvou spolužáků. Každý pak šel již svou vlastní cestou.

Mezi desítky filmů, které Vojtěch Jasný natočil doma i v cizině, patří především tři filmy, o nichž lze napsat, že to jsou jeho filmy nejlepší. Jde o filmy Přežil jsem svou smrt, Až přijde kocour a Všichni dobří rodáci. Přežil jsem svou smrt je příběh z koncentračního tábora. Toto téma bylo pro Vojtěch jasného hodně osobní výpovědí, protože jeho otec, ředitel školy v Kelči a významný regionální sokolský pracovník byl zatčen gestapem a zahynul v Osvětimi. Až přijde kocour je filmová výpověď o naší tehdejší syrové skutečnosti a odhaloval společenskou přetvářku. Film se líbil v SSSR, kde jej vidělo mnoho milionů diváků a i sám Nikita Chruščov. Jedním z představitelů v tomto filmu je Jan Werich. Scénář filmu přijal z rukou režiséra v době, kdy se léčil v brněnském onkologickém ústavu. Roli přijal s obavou, zda bude moci, vzhledem ke svému onemocnění, ještě za svého života  se na natáčení filmu podílet. Vojtěch Jasný mu předpověděl ještě patnáct let života. A skutečně Jan Werich za patnáct let po natočení filmu zemřel.

Velké plány

Všichni dobří rodáci jsou o lidech z rodné Kelče z doby nacistické okupace a několika let po osvobození. V Kelči ovšem film natáčet nemohl, protože někteří z obyvatel by se mohli v postavách filmu poznat. Když filmový štáb projížděl města a vesnice na pomezí Čech a Moravy, přijel i do Bystrého. V několik hodinách po procházce městem bylo rozhodnuto, kde se film natočí. Autor jej považuje zatím  za vrchol své  tvorby.

Slůvko „zatím" jsem použil záměrně, protože Vojtěch Jasný plánuje natočit ještě několik filmů. Především v jeho psacím stole leží již několik let scénář k velkofilmu o terezínském ghettu. V hlavě nosí film Božská komedie, kterým by se chtěl vrátit do Kelče. Anglicky má rozepsaný scénář, v němž zachycuje své životní osudy.
Chtěl by kolem sebe shromáždit i několik talentovaných dětí a učit je pracovat s kamerou. Chtěl by také přispět k oživení ochotnického divadla, které má v Bystrém dlouhou tradici.

V polovině srpna odlétá opět do New Yorku přednášet v dalším kurzu adeptů filmového umění.

Město Bystré uvažuje o vybudování Síně Vojtěcha Jasného v budově bývalé knihovny. Připravuje výstavu jeho fotografií za pomoci prof. filozofické fakulty v Brně  Jiřího Voráče.

V létě by také měla vyjít drobná publikace Vojtěch Jasný a město Bystré.

Při jedné z našich večerních besed Vojtěch Jasný řekl: „Můj život poutníka je navždy poznamenán návraty: V mládí to byly návraty domů Kelče, do našeho domku. Pak to byly návraty z Prahy do Kelče za maminkou. V exilu návraty z USA do Mnichova za mojí paní. Až po devadesátém roce byly možné návraty do Kelče i do Bystrého."

JAROSLAV  PETR, Bystré