Nový systém rozložení obou scén, novinky v občerstvení i dalších úsecích. Oblíbený první festival Rockoupání se s novým ročníkem mění. Hlavní dramaturg LUKÁŠ ZRŮST a tým kolem něj se pouští do restartu akce, která bude příští rok slavit 20. narozeniny.

Nedávno jste zmínil, že Rockoupání najíždí na jiný systém a zkusí připravit dva diametrálně odlišné dny na obou scénách. Co je důvodem tak radikální změny?
Jednak nás napadalo, že by to mohlo být opravdu zajímavé. Udělat to jinak, než jsme to dělali dosavadních osmnáct let. Druhá věc je, že pátek bude vážně rockový a je postavený kolem kapely s poličskými kořeny Walda Gang. Má to logiku. Věřte, že kdybychom dali Walda Gang, Poletíme a Prago Union na jeden večer, nemuselo by to dělat dobrotu, ani co se týče struktury lidí.

Rockově pojatá je malá scéna až v sobotu. Sledujete těmito změnami i to, že se Pepé scéna zaplní?
To je jedna věc. Jde také o to, že když si někdo zakoupí vstupenku na oba dny a je více rocker, v pátek si užije velkou scénu a v sobotu zase malou. A naopak – kdo do rocku není zapálený, může si první večer zaskotačit vzadu na Pepé scéně a sobotu si užije vepředu v koupališti u velkého pódia. Je to dělané tak, aby měl člověk možnost výběru, pokud už se zrovna na našem festivalu pohybuje. Chtěli jsme, aby se scény každopádně nekopírovaly.

Neztratí kvůli tomu diváckou pozornost právě velké pódium s těmi největšími taháky?
Vůbec z toho nemám obavy. Naopak si myslím, že to bude tak, jak jsem to říkal. V pátek si užijete Walda Gang, AC/DC, Debustrol nebo Krucipüsk. Pan Záviš… Tak to je svá kategorie, ale do rocku to také patří. (se smíchem pomrkává) A v sobotu jsou tu kapely, o kterých si můžete jen těžko říkat – tohle je ještě rock a toto už ne. Fakt je, že Fleret umí občas hrát i tvrději. Sobota na hlavní scéně není postavená přímo pro rockery a není tak tvrdá, ačkoliv festival nebýval nikdy vyloženě rockový. Nebál bych se, že sobota bude jaksi ochuzená.

Nemohu se zbavit dojmu, že se vracíte k mnoha věcem osvědčeným v minulosti. To znamená, že odpolední páteční a sobotní dopoledníprogram lemují pohodové kapely na „vyklidnění" po předchozím těžkém dnu. Je to tak?
Můžete to brát jako jednu z variant. Pravda je, že sobotní dopolední harmonogram velké stage je tanečnější. Ale když máte od jedenácté večerní hodiny v sobotu na jevišti skupinu Wohnout, také to není zrovna nic na usnutí. (úsměv) Kapely jsou živé všechny – Skyline, Prago Union, Circus Problem. A na malé scéně si pak trochu zaházíte hlavou.

Pepé scéna by letos měla slavit už páté výročí. Proč jste ji tak zvláštně pojmenovali?
Dobře, že se ptáte. Je to vzpomínka na jednoho z našich pořadatelů, našeho kamaráda z Radiměře, který s námi spoustu let festival připravoval a před pěti lety nás opustil. Na jeho počest jsme po něm pojmenovali malou scénu. Byl to velký nezmar, proto by také právě tahle stage měla být taková nezmarská. Patřil mezi naše ikony.

Jak se na něj vzpomíná během festivalu?
Určitě si na něj připijeme štamprlí rumu, protože to byl takový rumový král. Zpravidla si na něj připíjíme na začátku dvoudenního maratonu, protože nám pomáhal sestavovat pódia. (úsměv)

Nevrátíte do hry i svého času populární forbíny?
Bohužel to nejde a důvody jsou více méně technického rázu tak, aby se kapely stihly nazvučit a nedocházelo k prodlevám. Ale své kouzlo a místo měli, máte pravdu. Nebyl to špatný nápad. Máme ovšem své uvaděče na obou scénách, kteří pauzy v programu vyplní a na nich bude moderování, dělat vstupy, různé rozhovory s lidmi, takže se klidně může stát, že si tam někdo naživo může dát i beatbox, pokud to zvládne. Uvaděči budou mít tedy na starost takovou tu oddychovku.

Několik let vynecháváte třetí stage. Objevilo se ve vašich úvahách její obnovení?
Trochu jsme o tom přemýšleli, ale nakonec jsme od toho upustili už proto, že parta mladých kluků během letních měsíců organizuje hned za koupalištěm na chatě Balaton vlastní drum'n'bassvou akci Foos Bass. To je jeden z důvodů, proč bychom stan pro elektrohudbu mít nemuseli. A druhý pohled souvisí s organizací – jednak kvůli prostoru i náročnosti na pořadatele. Není to tedy nutnost.

Ale zkušenosti s tím byly dobré, že?
Rozpočet jsme tehdy měli tak napnutý, že jsme se rozhodli takřka nedělat druhou scénu. Finančně vyšel stan s DJi levněji. A co se zkušeností týče, nic špatného to nepřineslo, ale jednalo se spíš o vhodný hudební doplněk.

Orientujme se spíš na jiný pohled, než na elektro hudbu. Uvažovali jste o třetí stage s lokálním prvkem a zapojením muzikantů ze Svitavska? Nebo tuto roli supluje soutěž Poličský skřivan, z níž se na Rockoupání postupuje?
Jde ještě o něco jiného. Letos jsme zkusili uspořádat takzvanou Poličskou čtyřiadvacítku, na níž spousta lidí z Poličky i okolí vystoupila. Nevím, jestli to nazývat prvním ročníkem, ale předpoklad zavedení nějaké tradice tu je. Objevilo se tu poměrně velké množství i dobrých muzikantů, z kterých by určitě bylo možné vybrat. Ale dělat i lokální scénu, to také není finančně úplně zajímavá věc. Některé kapely ze „skřivana" postoupily, možná se na malé scéně objeví ještě pár kapel z místních zdrojů na doplnění, které nejsou v programu.

Ptám se na s ohledem na to, že v poličském prostředí se poslední léta žehrá na nedostatek domácích skupin a spíš „vymírají".
Je to pravda, ale je dost složité říct, čím je to dané. Ve městě ale najdete také spoustu kluků, kteří se snaží dělat R'n'B i beatbox. Co provozujeme zkušebnu v Divadelním klubu, těchto uskupení je tu poměrně dost. Dneska to frčí. Asi ne každý se chce učit hrát na nástroje do té míry, aby byl schopen s tím někam vylézt. Ale na gymnáziu vznikly dvě nové kapely, tak uvidíme. Bývala doba, kdy jsme v klubu točili dvacet místních kapel. Z toho se to probralo. Někoho to bavilo, jiného ne. Dnes už ti kluci mají rodiny a nemají také čas. No uvidíme, možná že teď dorůstá nová generace a ta pauza pomine.

Na malé scéně je zato hodně projektů, které člověku z okolí svým názvem příliš mnoho neřeknou.
Jednak je nezmarská, ale zadruhé je koncipovaná tak, že vám představí něco, co opravdu neznáte, a když přijedete na festival, už jen to, že to tu hraje, nemůže být špatné. Může vám to otevřít obzory. Vloni jsme celý program měli postavený na této koncepci, což se neukázalo jako nejšťastnější. Myšlenka Pepé scény je přitom ukázat méně známé věci, ale spousta diváků potom takové kapely může lépe poznat. To je letošní případ.

Z vašeho pohledu je to lepší, než přivést osvědčené jméno hrané například v rádiích, nebo menší projekty, které už mají svůj zvuk?
Mít na festivalu něco úplně nového je naprosto v pořádku. Otázkou je pouze kvalita, protože nových věcí je spousta, kapel je dnes tuna. Hlavně tedy v mainstreamu, ale vybrat z nich, co je dobré a něco, co by vás zaujalo a přitom nebylo kopií, tak není sranda. Účel malé scény je odposlouchat něco nového, co vás může posunout ve vnímání hudby.

Rockoupání má také výborné zkušenosti se zahraničními kapelami, ale letos v programu takřka žádná není. Jaké jste to pro měli důvody?
Musíme si otevřeně říct, že loňský ročník byl finančně opravdu špatný a ten letošní funguje jako jakási záchranná brzda. Na velké scéně bylo opravdu potřeba vsadit na ověřené věci, u nichž víme, že se zaplatí. A pokud přinesou nějaký zisk, budeme jedině rádi.

A budete se chtít v budoucnu vrátit k oslovování zahraničních zajímavých skupin?
Pokud se naskytne nějaká dobrá kapela za rozumný peníz, proč by to tak nemohlo být.

Vrátím se ještě k loňskému ročníku. Netajíte se zklamáním z toho, jak po všech stránkách dopadl – počasí, menší návštěvnost i nižší předprodeje. A nakonec jste sami debatovali nad programem. Plyne z něj nějaké ponaučení?
Vloni jsem se jej neúčastnil. Předloni jsem řekl, že s festivalem končím a slíbil jsem podporu maximálně s plakáty. Chtěl jsem se pohybovat zase v něčem jiném. Proto se k němu nemohu konkrétně vyjadřovat. Zkrátka dopadl, jak dopadl.

Chápu. Takže i proto jste udělali tolik změn a chcete festival rok před dvacátými narozeninami okysličit?
Tam budeme muset určitě něco pořádného vymyslet. Ale možná je to jak říkáte a bylo třeba okysličit pořadatelský tým, protože to vloni nejspíš nefungovalo tak dobře, jak by možná mělo. Spousta lidí chtěla po loňsku skončit. Ale domluvili jsme se, že se to pokusíme dát zase celé dohromady.

A co k návratu zviklalo vás?
Přál jsem si, aby si festival zachoval současnou organizátorskou tvář a strukturu. To byl ten hlavní impuls, který mě přitáhl zpátky do vedení Rockoupání a podílení se na jeho skladbě.

Kromě systému festivalu měníte i provoz občerstvení. Proč?
Dlouhá léta nám jej zajišťovala poličská Střední odborná škola a střední odborné učiliště, za což jí patří obrovský dík. Ale rozhodli jsme se, že nabídku zkusíme trochu zpestřit. Už vloni jsme najeli na různé druhy piv a setkalo se celkem s pozitivním ohlasem, takže jsme se rozhodli zpestřit festival i kolem stravy. To znamená, že jsme dali prostor prodejcům z okolí, respektive kdo chtěl, mohl se ozvat a po nějaké konzultaci jsme vybrali zhruba pět stánků, kde si lidé budou moci vybrat. Nabízely se různé možnosti, od vegetariánských jídel, přes maso po palačinky. Pokud někomu tedy nechutná u jednoho, může přejít k jinému.

Už vloni se ale poličští patrioti ozývali s negativními reakcemi na to, že na výběr není poličské pivo.
Člověk to hodně poslouchá – poličský festival a není poličské pivo? Je to divné. I pro mě osobně je to divné, ovšem musím otevřeně říct, že to je pouze věc poličského pivovaru, který nemá zájem participovat na našem festivalu. A nejenom my, ale každý festival potřebuje podporu od toho, kdo je tam prezentovaný – ať je to pivovar, nebo jakýkoliv sponzor – byli jsme nucení přejít k někomu jinému. Naskytla se nám spolupráce s pivovary Lobkowicz. Je zajímavé, kolik druhů piva můžeme nabízet a každý si vybere. Ohlasy byly vážně dobré, i když se samozřejmě objeví hlasy, které jsem popisoval výše.

Letos jste se znovu pokusili udělat dvojité vstupné, že?
Vstupné a potažmo lístky jen na jednotlivé dny, to je vždy otázka k diskuzi – zda udělat na oba dny, nebo jednotlivé. Rozhodli jsme se pro druhou možnost i kvůli žánrově odlišným dnům. Když si chce někdo jen zarockovat, může si koupit jen pátek. Už skladbou programu se to tak nabízelo.

Dělali jste program tak trochu záhadný i s cílem útoku na divácký rekord?
Ten chcete překonat vždycky. Ale zdá se mi, že festival už je v takových zajetých kolejích. Má svou oblast lidí, kteří na něj jezdí pravidelně a potom některé lidi, kteří se pohybují v okolí, kde je momentálně něco, co je zajímá. Takže ony dva tisíce lidí, které tu tehdy mohli být, je ještě optimum. Čísla návštěvníků bychom o moc nechtěli tahat výš, neboť na to nemáme kapacity. Aby to bylo alespoň trochu bezpečné, nemůžete mít prostor „přeplácaný" fanoušky.

Pořád platí, že jste první festival letní sezony. Nezvažovali jste však vzhledem ke špatným zkušenostem s počasím posunout akci do jiného termínu?
Každý rok se o tom tak trochu bavíme, ale posunovat můžete jen zpátky, ne do léta. Potom už je tam totiž spousta dalších festivalů. Kdysi jsme zkoušeli Rockoupání uspořádat asi o týden dřív, ale dopadlo to úplně stejně – hezky bylo až na konec května a my měli doslova hnusné počasí. (úsměv) Ono to bude asi jedno. A pořádat jej začátkem května, to je loterie. My budeme rádi, když festival skončí finančně na nule, zaplatí se vše nutné a spolek na tom nebude tratit.