Probouzím se do pozdně podzimního dne, desátého prosince dva tisíce jedenáctého roku. Telepatie funguje, myšlenka letí do krajiny mého dětství, do místa, které mám v sobě zakódováno. Narodil jsem se, vyrůstal v tomto kraji v místě mého Městečka na dlani (J. Neruda promine přivlastněný název). Ze všech míst na světě vám to místo je nejbližší.
Nevnímáte (mimo mé ženy), že s blížícím se cílem jízdy začínáte zrychlovat, poslední část ”svištíte”, jak smyslu zbavený. O racionalitě svého počínání neuvažuji, blížím se k místu, kterému říkáme domov. Proč právě dnes jsem myšlenkami svázán s magickým místem na Malé Hané. Čím je den tak jiný? Významnější? Před 122 lety zde naši předci, po mnohých peripetiích boje s mocí i mezi sebou, postavili v roce 1889 regionální dráhu, která spojila regiony Moravskotřebovska, Prostějovska s tratí Brno-Praha. Uvedené dráhy byly vedeny po hranicích pozemků tak, aby možná co nejméně zasáhly do vlastnických práv občanů Rakousko-Uherska. Povedlo se, dráha vedená nádherným údolím, míjející trosky hradu Cimburk, lemuje kraje lesů, polí a přes řídící stanici Chornice pokračuje do úžasné přírodní scenérie Nectavské údolí, kde je zejména v létě božsky. Na druhou stranu se vlní jako had krajinou, brázdou Drahanské vrchoviny, přes stanici, dnes jen zastávku Jevíčko.
Stejnojmenné městečko se podepsalo svojí nečinností na dnešní situaci . Místo hrdosti k dědictví předků a možnosti turistickému využití dráhy, chovalo se celá léta jako mrtvý brouk. Přes 120 let se střídají monarchové, prezidenti, dráha funguje dál.
Přichází nesmyslné rozhodnutí: OREDO a sociálnědemokratický tandem Martínek - Tichý přetne žílu a osobní dráha končí…
Posledním spojem utichne její nezapomenutelné houkání…
EMILIÁN VANĚK