Posekali žito kosami jako před sto lety
Sebranice - /FOTOGALERIE/ O sto let zpátky se v sobotu vrátili lidé ve vesnici na Poličsku.
Iveta Nádvorníková
47×foto Diskutovat (1) 27.7.2009 2:30 aktualizováno 27.7.2009 13:18
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Spolek archaických nadšenců tu uspořádal sklizeň obilí tak, jak se v minulosti skutečně odehrávala. Parta mužů v dobovém oblečení se chopila kos a ženy zručně vázaly pomocí povřísel obilí do snopů.
Živá vzpomínka
Ojedinělá akce přilákala na pole v Sebranicích nejen pamětníky a starousedlíky, ale také mladé lidi. Právě pro ně je projekt určený. „Chtěli jsme, aby nám naši prarodiče předali živou vzpomínku na sekání a zpracování obilí. Tuto zkušenost předáme i dalším zájemcům,“ uvedl Vojtěch Kmošek. Do projektu zapojil celou rodinu. Obilí vloni na podzim ručně zaseli a nepoužili ani žádné hnojení. „Šli jsme po poli s ošatkami a rozhazovali obilí jako naši pradědové. Pak jsme ho zavláčeli a přes zimu čekali, co z něho vzejde. Na to, že jsme to dělali poprvé, vypadá dobře,“ řekl Jiří Kmošek.
Původně ovšem mladíci nechtěli jen sít a sklízet obilí. Nápad se zrodil úplně jinak. „Synové vloni postavili repliku polozemnice a potřebovali na ni doškovou střechu. Chtěli nakoupit došky, ale jsou hodně drahé. Tak jsme si řekli, že si je vyrobíme sami. Našli jsme vhodné pole a družstvo nám vše umožnilo,“ vysvětlila Lenka Kmošková.
Kurz sekání?
V sobotu tedy nastal správný čas pro sklizeň obilí. Muži a ženy se oblékli jako předci a vyrazili s kosami na pole. Ale kde najít historické náčiní? „Měli jsme docela problém se sháněním starých kos na obilí. Občas je sice někdo našel na půdě, ale většina lidí je už dávno zlikvidovala. Některé jsme sami museli opravit. S učením sekání nám pomohl dědeček, sousedé a starousedlíci ze Sebranic,“ dodal Vojtěch Kmošek. Sekat obilí kosou není podle Kmoškových těžké. Je to podobné jako se sečením trávy. „Musíte si vyhlédnout ten správný úhel, kdy je žito nakloněné a jít, aby se dalo pěkně odebírat,“ přiblížil Jiří Kmošek. Dnes to lidé sice nevidí jako náročnou práci, ale je rozdíl posekat kousek pole, nebo tak pracovat každý den od rána do večera. To přiznává i Lenka Kmošková. „Znám to jen z filmů pro pamětníky, ale ta doba se mi vždycky líbila. Ti lidé museli být fyzicky zdatní a vše záviselo také na počasí. Tento návrat do minulosti je pro mě úžasný zážitek,“ tvrdí Kmošková.
Za čtrnáct dní projekt v Sebranicích pokračuje. Nastanou totiž slavnostní dožínky. Obilí z pole svezou na žebřiňáku do stodoly a přijde čas veselí. Poté se pustí Kmoškovi do cepování, výroby došků a z obilí napečou i chleba.
Buchty a žitná
Žně nebyly ale jen o práci. Lidé potřebovali také dostatek jídla a pití, aby mohli celý den pracovat na poli. „Dříve se pekly velké buchty, tak jsme to také zkusili. Na plech se jich vejde šest. A jsou s trojím skládáním, s tvarohem, povidly a mákem. V minulosti ovšem hospodyně využívaly, co měly na zahradě. Nejčastěji šlo o rozvařené hrušky,“ říká Lenka Kmošková. K pití se připravovala melta, octová voda, dvacetiprocentní žitná a pro děti malinová šťáva.
Buchty v Sebranicích byly nejen velké ale hlavně dobré.
-7°C
-4°C
