Už deset let jezdí milovníci dobré slivovice do vesnice u Jevíčka na festival Biskupické kaléšek. Letos poprvé sem ale zavítali již v červnu, nikoliv až první říjnovou sobotu. František Václavek, který je spoluautorem Kaléšku, uspořádal s přáteli Dopalnou. Ojedinělou akci si v sobotu 27. června nenechali ujít lidé z celého okolí. Nešlo ovšem pouze o slivovici a připomenutí, že končí sezona pálení. Pořadatelé chtěli především oživit malohanáčtinu a s ní spojené tradice. Nářečí totiž postupně mizí a málokdo jím dnes už umí mluvit. Parta ochotníků dokonce sehrála v malohanáčtině krátké představení.

Stalo se vám, že jste přijeli na Jevíčsko a nerozuměli jste místním obyvatelům? Je to možné. Někteří z nich totiž dodnes hovoří malohanáčtinou. Nářečí v některých rodinách stále žije, ale mladí lidé už tento krásný jazyk neumí. Nebo nehomí?

První ročník ojedinělé akce ale nebyl pouze o slivovici, i když ta tekla proudem. Iniciátorem Dopalné byl František Václavek, spoluautor Biskupického kaléšku a ředitel školy v Jaroměřicích. Na Malou Hanou chce vrátit nářečí a s ním spojené tradice. „Uděláme pokusy, abychom se malohanáčtinu naučili. Já jsem na ní vyrostl, takže ji umím a mluvím s ní. Ale znám lidi, kteří se o to snaží dvacet let a marně. Je to krásný jazyk se spoustou svébytných slov, která v českém slovníku nenajdete. Výslovnost je originální a liší se od vesnice k vesnici,“ vysvětluje František Václavek. Textů psaných malohanáčtinou se dochovalo jen minimum. Většinou se jedná o krátké úryvky nebo části jiných knih. „V olomouckém archivu jsme ale objevili knihu starou asi sto let. V ní někdo přesně popisuje výslovnost a je doplněna i obrázky. Pravidla psaného projevu zřejmě nejsou stanovena,“ dodal Václavek.

Výuka v hospodě?

Ale jak obnovit nářečí, které umí v regionu jen málo lidí? Nápadů je několik. Sobotní Dopalná byla jedním z nich. „Ideální by bylo posadit do každé hospody dědka, který malohanáčtinu umí a ten by ji naučil turisty. Neslibujeme si, že celá Malá Haná bude zase mluvit po svém. Ale kdyby nářečí alespoň lidé rozuměli,“ přeje si František Václavek. Jana Hádrová z Jaroměřic malohanácky hovoří dobře. Doma sice mluví spisovně, ale nářečí ovládá. „Když tak člověk mluví odmala, je to jednoduché. Malohanáčtina je veselý jazyk a je pohodová,“ říká mladá žena.