Bylo těsně po koncertu a namísto toho, aby odpočíval po výživné show, pustil se do balení nástrojů, potom se posadil, do jedné ruky vzal balenou vodu, do té druhé telefon a začal vyřizovat SMSky a hovory, které dostal od fanoušků jejich vystoupení. Na plátně totiž běželo chvíli jeho telefonní číslo.
Jen to dokazuje ztřeštěnost, vehemenci i vtip, s nímž se PETR MAREK I jeho parťák z kapely Midi Lidi PROKOP HOLOUBEK vstupují na festivalová pódia. „A to jsem se na konci koncertu teprve začal rozehrávat. Klidně bych ještě hodinku dal," usmál se Petr Marek při rozhovoru, který se nesl ve velmi uvolněné atmosféře a v rozverném tónu, který je kapele vlastní.
Vzpomenete si ještě, od čeho jste vůbec odvozovali název Midi Lidi?
Petr Marek: Moc si to nepamatuju, ale odvozuje se to asi takhle – Midi je způsob propojení elektronických hudebních nástrojů a my jsme lidi. Ale vzpomínám si, že když jsem řekl Prokopovi, jak se budeme jmenovat, jen vyhrkl: Jé, to né. Spráskl rukama.
Prokop Holoubek: No, mně se zdál srandovní, ale už ne tak pro nás.
PM: No řekl doslova: To ne, to je trapné.
Takže jste se o to ještě trochu pohádali?
PM: Ani ne. Měli jsme totiž v kapse jen tenhle jeden název. Víc jich zrovna nebylo.
PH: To je tak. Název naší předešlé kapely byl také zajímavý – Krásný stěhovák Gerard a Sexuální Nábytek.
PM: Za což mohl zpěvák. Jmenovali jsme se původně jen Nábytek. Jenže zpěvák nechal v Ostravě vylepit plakáty s nápisem Krásný stěhovák Gerard a Sexuální Nábytek.
Od té doby uplynulo hodně let. Jste starší, vyhranější, ale publikum máte i díky skladbám pořád hodně mladé. Je to příjemné, že je na pódiu i pod ním tolik energie?
PH: Jasně, že jo. Nic víc mě v životě nedobíjí. Jenom tohle.
Těsně po vystoupení váš parťák Petr Marek říkal, že se teprve rozehrával. Proč takový pocit?
PM: Bylo mi nějak úzko. Ale možná to bylo proto, že jsem snad poprvé nebo podruhé hrál v kraťasech. A zjistil jsem, že se mi v nich dobře netančí. Takže jsem byl vlastně nesvůj. (smích) Ale to jen díky kraťasům. Ale hrozně mě bavili lidi. Byli perfektní. Křičeli, jakoby je popravoval někdo nejpříjemnější. Jako na jatkách krásy a radosti.
Máte rádi komornější a menší festivaly jako je Rosnička, který si své jméno stále získává?
PM: Vlastně máme rádi všechny varianty. Od miniaturních klubů, kam se vejde šedesát lidí a je to nahemčané obličej na obličeji, které všechny znám. To máme hrozně rádi a potom milujeme i chvíle, kdy hrajeme na Pohodě pro deset tisíc lidí, kteří křičí při každém našem gestu. Je to levné, laciné a zároveň hrozně nabíjející.
PH: Ty střední festivaly do toho také patří.
Na pódiu se vyloženě „vyblbnete". Je to podobné, když nastoupíte do studia?
PM: Ano, ano, ano. A je to ještě horší. Když blbneme spolu, je to ještě jednou tak horší, než když se odvážeme na pódiu.
PH: Je to pravda, někdy to tak vážně je.
PM: Víte. My skoro nepijeme, nefetujeme, ale hrozně nás baví dělat blbosti a legrace. A mnohokrát se nás lidé ptají, co bereme za drogy, nebo jestli jsme ožralí, anebo minimálně zkouření. A jsou zklamaní,…
PH: … Že jíme jenom muchomůrky. (smích)
PM: Takže jsme vlastně mrtví. Takže se teď bavíte s mrtvými lidmi, otravenými muchomůrkami. Z praváka nám normálně nic není. Legrace. Ale to zklamání, že člověk může mít čistou hlavu a do toho dělat blbosti na pódiu, je zvláštní.
PH: Kdybychom brali drogy, vznikne tam určitý druh spiklenectví s jinými drogaři. Jelikož se nenapojujeme na jejich výzvu ke spiklenectví, mají nás za trapáky.
Takže opravdu nežijete klasický život známých umělců ala sex, drogy a rock'n'roll?
PM: Ne a lidé, co za námi chodí po koncertech, nám ani nevěří, že nespíme s našimi fanynkami. A ještě nikdy se nám to ani nestalo.
PH: Přitom naše holky jsou samozřejmě naše fanynky.
PM: Mě baví na koncertech rozdávat své telefonní číslo a nic z toho nevyvodit.
Jenže právě na Rosničce jste poslal své číslo do éteru a ještě se objevilo na plátně. Je pravé?
PM: Je pravé. Ale že ho náš DJ umístí na videoprojekci, to nebylo domluvené. (smích) Vytrestal mě. Stalo se to poprvé a doufám, že naposled.
Takže očekáváte nějaké další hovory a SMSky? Při takovém počtu žen, které se na Rosničce objevily…
PM: I kluci po mně jdou. (Prokop Holoubek se hlasitě směje). Měl jsem tři zmeškané hovory, přišly mi tři krásné SMSky a hlavně je dobré to, v jakém pořadí přišly. První byla – kurňa, vem to. Ve druhé přišel ambivalentní smajlík a ve třetí zprávě bylo napsáno F**k you!
Hezké.
PM: A zároveň mi kluci nevěří, že nejsem gay, když už se o tom bavíme.
A jaký je důvod?
PM: No… Dnes jsem toho tolik pro to neudělal, ale já trochu „teple" tančím. Například kančí mládě hned po narození chodí, já nic. (smích) To je oblíbená hláška Luďka Soboty a toho mám rád.
Vždyť vám ale poměrně nezáleží na tom, co na pódiu předvedete v takové uvolněné atmosféře, že?
PH: Opak, vůbec není!
PM: Je to dopředu nacvičené. Jakási řízená show naším choreografem Bathorym.
PH: Jmenuje se Jaroslav Bathory.
Občas to vypadá, že jste zavření za polopropustným sklem, lidé vidí, co provádíte , vy jste na druhé straně a vesele ve ztřeštěnostech pokračujete.
PM: Na to mám jedno řešení. My totiž hrajeme i divadlo. Odjakživa jsme takovými herci. Takže, když se zamyslím, jsme trochu něco jako Nightwork.
Jenže ti se rozpadli.
PM: To jsme rádi. (úsměv)