„Musíme si ty události a výročí připomínat. Při myšlence na to, že už uplynulo 25 let od revoluce je nutné dodat, že naše země nikdy nebyla tak dlouhou dobu v novodobých dějinách svobodná ," říká organizátorka Listopadání Ludmila Homolová.

Mimo jiné tu několik lidí zapálilo svíčky u portrétu zesnulého prezidenta a symbolu revoluce Václava Havla. Kromě toho vzpomínali na to, jaký pro ně byl sedmnáctý listopadový den v roce 1989. „Byl jsem v páté třídě. Byl jsem hodně malý, nevnímal to tolik, ale rodiče chodily na demonstrace a pokaždé mě dali k babičce. Mrzelo mě to, že jsem se neúčastnil pochodů. Všechno jsem to vnímal z televize," vzpomínal Pavel Tobiáš na revoluční časy.

Zatímco on nemohl být přímo u toho, to dnešní zastupitel města Jiří Toman už figuroval ve stávkovém výboru v Brně, kde studoval lékařskou fakultu: „V Brně se toho zpočátku moc nedělo, ale už 20. listopadu prosakovaly zprávy z Prahy. Média mlčela, jenže to už se aktivizovala filozofická fakulta a přidala se medicína a už to jelo."
Nikdo prý nestačil ani myslet na to, že by přišly tvrdé sankce, pakliže by se revoluce nepodařila. „Kdyby se nepřidali dělníci, studentům by možná časem došel dech. Objížděli jsme fabriky a vozili informace a rozmnožovali jsme letáky. Jezdívali po Moravě, sem do Poličky i na Vysočinu," připomíná.

Armáda v té době přitom už byla v pohotovosti a zřejmě připravená zasáhnout. Jejím členem byl tehdy i Poličák Martin Klimeš. „Byl jsem na vojně. Zpočátku jsme potají poslouchali o celém dění z rádia. Politici zatím byli schovaní a na začátku všeho se křičelo, že do Prahy pojedou tanky, ale to se nepotvrdilo," dodává. Myslí si, že režim se obával dát vojákům zbraně do ruky. „Tušili, že kdyby povolali záložáky, kteří byli normální lidé, nešli by tam," míní po pětadvaceti letech.

Obecně si Poličáci, kteří se sešli včera na náměstí, myslí, že se dnes máme dobře a neměli bychom nadávat na současné poměry. Josefu Hegrovi však chybí ve společnosti něco jiného: „Když vidím, jak byli lidé soudržní, tak dnes mám pocit, že ten tým nevydržel. Kupónová privatizace lidi rozdělila. Mělo se zprvu zakládat na lidském žití, duši člověka, pospolitosti a morálních hodnotách," zamýšlel se Hegr. Teprve potom jsme prý mohli dělat byznys. „Dnes jsme na něj hodně orientovaní a chybí nám láska a rodina. Doufám, že od tohoto data začne nová éra soudržnosti," přál si Poličan. Uvidíme za dalších pětadvacet let.