„Všichni jsou moc šikovní, jde jim to od ruky. Nechala jsem je, ať si dělají do kamenů motivy jaké chtějí, podle jejich fantazie," chválila své učedníky Vítězslava Morávková. Kromě pískovcových reliéfů si každé z dětí vyrobilo také břidlicový šperk na památku. „Dělám kamenictví úplně poprvé a musím říct, že mě to hrozně baví. Kamenice ze mě asi nebude, ale určitě bych si to v budoucnu chtěla znova vyzkoušet," řekla jedna z účastnic workshopu Lucie Janzová.

Všem dětem se řemeslo moc líbilo. „Už jsem kamenictví zkoušela. Je to tu fajn, všichni jsou příjemní, máme tu dobrou partu. Bolí mě z toho ruce, je to fyzicky náročné, ale když to člověka baví, tak se to dá snést," prozradila Iva Táborská.

Že se jedná o fyzicky náročnou práci potvrdila i lektorka, kamenice a řezbářka v jedné osobě, Vítězslava Morávková, která se řemeslu věnuje již pětatřicet let. „Přivdala jsem se na venkov. Byla jsem na mateřské dovolené a neměla jsem co na práci. Tehdy jsem nikoho na vesnici neznala, a tak jsem začala úplně obyčejným truhlářský dlátem vyřezávat do dřeva. První můj výtvor byla víla. A pak se to nějak rozjelo a ještě se to nezastavilo," poznamenala řemeslnice.

Zručný a kreativní

Na kamenictví a řezbářství musí být člověk zručný a kreativní. „Občas si načrtnu nějaký nápad na kus papíru a odložím ho stranou, někdy se k němu vrátím a někdy ne. Ale když vidím nějaký kmen, tak už mi to musí začít v hlavě pracovat a musím vidět, co by z něj mohlo být. Nechávám to tak většinou na své fantazii a na svých rukách. Záleží také hodně na materiálu, jak je poddajný," prozradila řezbářka.

V poslední době tvoří Vítězslava Morávková hlavně abstraktní díla. „Hodně často jsou v mých dílech vidět moje pocity. Lidem sloužím jako vrba, ale nepředávám to dál. Předávám to do svých výtvorů. Je poznat, co jsem zrovna prožívala v době, kdy jsem tvořila určité dílo," uvedla řemeslnice. Dále jsou v její tvorbě patrné ženské motivy a příroda. I když už je v důchodu, na svoje řemeslo nezanevřela a stále se dřevem i kamením pracuje. „Je to můj obrovský koníček, moje potřeba. S inspirací si hlavu nelámu, tvořím prostě tehdy, kdy to jde, kdy je nálada," dodala na závěr.

(vh)