Součástí pivní slavnosti totiž bylo i klání domovarníků, tedy lidí, kteří si vyrábí vlastní zlatavý mok. „Letos je tuším šestý nebo sedmý ročník, ale vůbec poprvé tu máme soutěž domácích vařičů piva. Předtím se jednalo klasickou malou slavnost, kde lidé mohli ochutnat různé druhy piva a podívat se, jak vypadá jeho vaření," uvedl k akci Jiří Kohák z minipivovaru Veselka.

Do soutěže se přihlásilo kolem třiceti lidí. Původně se mělo soutěžit v celkem pěti kategoriích, ale mezi přihlášenými nebyl velký zájem o vaření tmavého a polotmavého ležáku a pšeničného piva, takže se nakonec soutěžilo ve třech. „Jedná se o ležák plzeňského typu, pale ale a pak divokou kartu, kam se dostaly i vzorky ze zrušených kategorií," vysvětlil Jiří Kohák. Soutěžící museli vlastními silami uvařit minimálně litr a půl piva. To proto, aby ho mohla šestičlenná hodnotící komise pořádně ochutnat. „Hodnotí se vzhled, vůně, chuť, celkový charakter, vady a tady máme ještě kritérium čistoty stylu. Pokud je pivo přihlášené jako světlý ležák, ale vzorek spadá spíše do kategorie polotmavých piv, tak se to na výsledku odrazí," dodal Jiří Kohák. Pivovarníci vařili různé druhy a z různých surovin. Vášnivě mezi sebou debatovali o kladech a záporech nápojů z pestré nabídky, ale shodli se na jednom. K vaření piva se dostali kvůli nedostatku kvality na trhu.

Nepitelná europiva

„Vedlo mě k tomu zoufalství v nabídce komerčních pivovarů v České republice. Když jsme před lety začínali, tak minipivovarů bylo naprosté minimum a unifikovaná europiva byla skoro k nepití, takže jsme začali vařit své pivo. Hlavně v té době nedostupné anglické a americké pivní styly," objasnil motivaci k vaření piva jeden ze soutěžících, který obecenstvu názorně ukazoval celý proces. Ochuzení nebudou ani čtenáři, kterým domovarník postup zprostředkoval alespoň na dálku: „Je to velice jednoduché. Nakoupí se suroviny, pak se našrotuje slad a smísí se s vodou. Následuje rmutování, kdy se využívá různých teplot v průběhu enzymatických reakcí ke štěpení bílkovin nebo rozkládání škrobu na zkvasitelné cukry. Potom se celé dílo scedí a oddělí se mláto od sladiny. Ta se zavaří s chmelem, znovu se scedí a výsledná mladina se zakvasí. Zhruba týden pak trvá primární kvašení. Poté se pivo stočí a další dva až tři týdny dozrává v lahvích při teplotě kolem osmi stupňů."

Kromě toho, že si člověk uvaří pivo podle vlastní chuti má domovarnictví i další výhodu. Bez energie a práce se náklady na výrobu jednoho piva podle zkušených vařičů pohybují kolem pěti korun.