V neděli patnáctého ledna po obědě jsme odjeli autobusem směr Čenkovice. Byla to nádhera, ten pocit, že na týden vypadnu z domova.

Cesta ubíhala rychle. V půl čtvrté jsme dorazili na místo. Na parkovišti jsme vystoupili, vytáhli veškerou lyžařskou výbavu a čekali. Zanedlouho přijela rolba, na kterou jsme naskládali své věci a šli pěšky na chatu. Chatička byla nádherná, celá zasněžená a ze střechy visely rampouchy. Rychle jsme se ubytovali a potom byl sraz v jídelně. Od pana učitele jsme se dozvěděli program na příští dny. Večer jsme samozřejmě nešli spát. Byli jsme vzhůru až do rána. Zažil jsem nejlepší noc v mém životě. Ráno po snídani a po kontrole úklidu na pokojích jsme šli konečně lyžovat. Vyšli jsem ven a uviděli tu krásu. Parádně zasněžené kopečky a vleky. Nejprve jsme se na třpytivém svahu učili základy lyžování. Druhý den jsme už mohli na vlek. To byla také srandička. Poprvé jsem spadl a nemohl vstát. Zastavili kvůli mně vlek. Ke konci výcviku jsem už ale nastupoval velmi zdatně.

Ve středu po obědě jsme šli na vycházku do vesnice. Ta byla také krásně zasněžená. Pohled na zasněžené chaloupky a pěkný kostelíček a nad ním modré nebe byl úžasný. Do pátku jsem se naučil docela dobře lyžovat. Neradi jsme se rozloučili s malebnou zimní přírodou a vydali se na cestu domů. Stále mám v paměti naši chatu a celé její okolí. Vzpomínám na výhled na kopečky i pohled z nich dolů. Doufám, že se do Čenkovic brzy podívám znovu.

JOSEF HORÁK, Základní škola Jaroměřice