VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak je to s restitucemi církve?

Moravská Třebová – Média jsou v posledních dnech přeplněná tématem tzv. „církevních restitucí“.

24.1.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto:

Mezi množstvím zpráv, které se podobají jako vejce vejci, jsem nalezl jen málo rozumných či moudrých názorů. Většinou se jedná buď o emotivní výkřiky nebo o polopravdy. Cítím nejistotu, zda dokážu jako občan a zároveň praktikující křesťan a věřící člověk pochopit skutečnost pasírovanou velmi jemným mediálním sítem. Asi spíše ne. A proto mi nezbývá než přidat svůj úhel pohledu, který začnu „od lesa“.

Za prvé se mi nelíbí, jak se matou pojmy. Na celém světě existují různá náboženství. Jsou to názorové systémy, které řeší v podstatě tři základní existenciální otázky. Proč je svět, proč jsem vznikl já, proč jsem se narodil a proč žiji? Proč jednám tak, jak jednám, a jak se mám chovat vůči druhým? Proč trpím, umírám, co se mnou bude po smrti a má svět nějaký smysl, směr a cíl? Příklady náboženství jsou: křesťanství, buddhismus, islám… Uvnitř všech těchto světonázorů jsou různé proudy. V křesťanském náboženství těmto proudům říkáme církve. V průběhu dvoutisíciletých dějin se církve štěpily, ale také znovu spojovaly. Jako příklad bych uvedl aktuální proces sjednocování Anglikánské církve s Římskokatolickou. Žijeme v době, kdy je dialog mezi jednotlivými církvemi velice vstřícný. Ona vstřícnost se mimo jiného odráží i v domluvě církví v České republice.

Církev…

Kdo je církev? Dovolte mi slovy obejmout pro názornost jen jednu z nich, tu se kterou mám zkušenost. Třeba babička Nosková, která chodí do kostelíčka každý den, modlí se v něm za svá vnoučata a chodí Pánu Bohu svěřit bolavá kolena a svou touhu po shledání s těmi, kteří jí zemřeli. Nebo členem církve jsou i rodiny, děti, mládež. Patří tam lidé povoláním prodavačky, zedníci, učitelé, vědci, malíři, vojáci ano i politici. Nakonec tam patří celá slavná hierarchie: osmdesátiletý farář sužovaný různými nemocemi, charitní pracovníci, kazatelé mediálně známí i neznámí, biskupové, kardinálové a papež. Jak by se proměnil slovník různých mediálních komentátorů, kdyby domysleli výrazy, které používají. A to jsem svůj výčet velice zjednodušil.

Přispívají věřící společnosti? Jistě! Už jenom tím, že udržují kulturní a duchovní dědictví naší vlasti a často za cenu osobních obětí. Pokud se sdružují do nějakého konkrétního farního společenství, tak si jeho provoz také zaplatí. Ještě nikdy jsem neviděl, že by stát ze svého rozpočtu přispíval na elektriku nebo na svíčky v kostele. Jednotlivé právnické osoby, které jsou součástí církve, musí vést účetnictví, které podléhá řádné státní kontrole. Excesy se dějí, ale ty jsou marginální. Ruku na srdce, kolik lidí ze svých prostředků odkládá na různé charitativní projekty, na renovaci varhan, podporu školství (byť v tomto případě církevního), kulturní programy nebo jen na nezištnou pomoc potřebným? A každý týden? Praktikující křesťané mají v dnešní „rozblemcané“ společnosti alespoň snahu žít poctivě, střídmě, s vědomím solidarity a důstojnosti každého člověka. Každý týden slyší od oltáře, jak nemají být lhostejní ke svému okolí, to by bylo, aby to v nich nezanechalo alespoň stopu.

Znám kněze a další hierarchy, kteří žijí velice pohoršlivě, ale znám jiné a je jich víc, kteří jsou skromní k sobě a štědří k druhým. Znám mnoho těch, kterým nevadí obléct montérky, darovat chleba potřebným, řešit palčivé sociální problémy, usmiřovat, dodávat odvahu, naději a radost.

Chápu, že procházíme dobou velice náročnou, ve které se rozevírají nůžky mezi velmi bohatými a velmi chudými. Se znepokojením sleduji zprávy o krádežích ve velkém, o ožebračování chudých. Mrzí mne, že obraz, který vytváří hromadné sdělovací prostředky o majetkovém vyrovnání církví a státu, je deformovaný. Vždyť se nejedná o restituci, neboť by to, co se stát nazývá, stálo mnohonásobně víc. A to církve složené z občanů nechtějí.

Skutky

Na druhou stranu si dokážu představit zodpovědnost za svěřený majetek, který má sloužit, a zároveň chtivé ruce různých spekulantů, které nechci naplnit. Majetek není pro církve prioritou, ale na druhou stranu nad ním nelze mávnout rukou. Co když je současný problém na straně státu? Spravovat majetek je v dnešní době náročná zodpovědnost, ale je otázkou cti dospělého ji přijmout. Nemám strach, že hierarchové politikaří, aby zbohatli. Nevěřím, že by církev zbohatla, ale o tom nás přesvědčí jenom čas a skutky.

PETR ŠABAKA,
vojenský kaplan z Moravské Třebové

24.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Najdou se pozitiva, ale ani negativ není málo

Ilustrační foto

Spadlé stromy a valící se voda

Jídelna z Poličky je jednou z deseti nejlepších v Česku

Polička - Ve školních jídelnách se nedá najíst zdravě a chutně. Tento mýtus se podařilo vyvrátit stravovacím zařízením, která postoupila do finále celostátní soutěže o nejlepší školní oběd. Mezi deseti nejlepšími je i jídelna Střední odborné školy a Středního odborného učiliště z Poličky.

DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl po třech letech ve sporu mezi televizí Prima a vedoucím vydání jejích Diváckých zpráv Jiřím Fröhlichem. Ten se soudil o neplatnost okamžitého zrušení svého pracovního poměru. Soudkyně obvodního soudu dala Fröhlichovi za pravdu. Rozsudek zatím nenabyl platnost, obě strany se mohou odvolat.

OBRAZEM: Dechovka v Jevíčku

Jevíčko - Milovníci dechové hudby se v neděli odpoledne sjeli do Jevíčka, kde se konal již šestnáctý ročník Festivalu mládežnických dechových orchestrů.

Festival navštívila operní pěvkyně Soňa Červená

Litomyšl - Neuvěřitelný příběh operní pěvkyně, který se odehrál na pozadí světových dějin, které ovlivnily nejen osud Soni Červené. Tak by se dal ve stručnosti popsat dokument režisérky Olgy Sommerová. Předpremiéry tohoto filmu se konaly v Praze u příležitosti Pražského jara a v Litomyšli během Smetanovy Litomyšle.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies