I bez mobilu a počítače se dá v přírodě přežít

Děti o skaut neztrácejí zájem ani v dnešní době. Alespoň to potvrzuje PETR NOŽKA z oddílu v Poličce.

Kdy byla založena organizace skautů v Poličce?

My si budeme výročí připomínat za šest let, protože ta naše byla založena v roce 1918. Ale nyní slavíme sto let českého skautingu.

Na sobotní oslavu přijel prezident T. G. Masaryk. Opravdu tady někdy byl?

To byla jen scénka, protože naše sobotní hra byla motivovaná službou českých skautů při vzniku Československé republiky 28. října 1918. A měli jsme stanoviště Pražské, Národní výbor na radnici vyhlásil republiku a skauti jako organizovaná jednotka museli zajišťovat spojení mezi Národním výborem, nádražím, Hradem. Takže i naše hra byla motivovaná vznikem republiky a tou dobou. Skauti byli vždy spolehliví a mohli nahradit úřady, které nebyly, a navíc byli pronásledováni rakouskými úřady.

Tak i to počasí nakonec odpovídalo říjnu.

Objednali jsme si i podzimní počasí, aby to bylo stylové. (smích)

Jak je na tom skauting v Poličce dneska?

Držíme se už několik let na zhruba pětasedmdesáti členech. Máme oddíl chlapecký a dívčí, asi padesát dětí a zbytek jsou old skauti. To znamená činovníci, kteří buď vedou oddíly, nebo se příležitostně podílejí na akcích. V sobotu jsme se sešli skoro všichni a zorganizovali jsme bojovku. Nejstaršímu skautovi je už skoro devadesát let. Ale nejstarší registrovaný člen je ten, co nám hrál Masaryka, kterému je sedmdesát osm a je to Adolf Klein se skautskou přezdívkou Randolf. Navíc je také ochotník, takže pěkně zahrál prezidenta Masaryka.

Jak je to s přezdívkami? Kdo je skautům uděluje? Je totiž zajímavé, že každý má nějakou přezdívku, kterou si nese až do dospělosti.

Každý skaut by měl mít přezdívku a získává ji při nějaké příhodě nebo zážitku. Je to vlastně převzaté od Indiánů, kdy skauting založil anglický generál Robert Baden-Powell, ale druhý směr byl americký, za ním stojí Ernest Thompson Seton. Ten čerpal ze života Indiánů.

Jakou přezdívku máte vy?

Dogan. Vznikla, když jsem byl ještě kluk po druhé obnově Junáka po roce 1968. Je to trochu složitější, jmenuji se Nožka a potom mi říkali Noha, pak Nohan a nějak to sklouzlo na Dogana, protože jsme měli ještě ve družině pejska.

Jak dlouho jste u skautů?

Jsem Poličák a začal jsem do skautu chodit už jako kluk, asi ve dvanácti letech v roce 1968 nebo 1969. Potom byl skaut zakázaný, ale pracovali jsme s mládeží dál, těch možností ovšem moc nebylo. A hned po revoluci v roce 1989 jsme činnost skautů v Poličce obnovili. A od té doby ji držíme.

Porovnejte zájem dětí tehdy, když jste začínal vy, a dneska.

Po revoluci byla naše členská základna podstatně větší. Skončily pionýrské skupiny a měli jsme asi kolem sto padesáti členů. Ale potom to postupně klesalo, nejméně jsme jich měli asi sedmdesát a teď zase lidí přibývá. Je to dané i tím, kolik je kvalitních vůdců, protože aby tomu někdo věnoval, co je potřeba, tak to chvíli trvá a mnohdy už máme vůdce připraveného, ale pak se odstěhuje nebo odejde na vysokou školu. Někdy to táhne generace, která začínala po revoluci a mladší jsou jako pomocníci. Předpokládám, že dříve nebo později to převezmou. Nebýt old skautů, kteří přečkali zákazy a znovu pomohli obnovit skauting po válce nebo v roce 1968 a 1969, tak bychom tady nebyli ani my.

Jaké akce děláte pro děti během roku?

Máme díky městu krásnou klubovnu na Parkánech včetně pronájmu středověké bašty, kde máme letní klubovnu, takže tam se scházejí družiny. Starší se starají o mladší a učí nováčky skautskému životu. Kromě toho máme jednu z nejkrásnějších základen v republice, a sice bývalou hájenku v Telecím, které říkáme Maděra. Tam už jsme letos devatenáctý rok, každý rok něco vybudujeme. Máme zde letní tábořiště a samozřejmě hájenka slouží celý rok. Střídáme se tam na našich akcích, Vánocích, zimních výpravách, jarních brigádách, kdy se připravujeme na letní provoz. Pořádáme i koňské brigády, kdy stavíme tábor. Tábořiště pronajímáme pro kurzy i pro výchovu vůdců. Druhé tábořiště máme u Bystřice nad Pernštejnem, to je takové polní, kde není ani zavedena elektřina. Opravdu jsme tam jen v lese, máme ve srubu kuchyni, ale ostatní už jsou jen stany nebo týpí. Posledních čtrnáct let jezdíme většinou sem na tábor a nebo si vyměňujeme základny s jinými skauty. Na podzim děláme pravidelnou akci setkání s Trampskou unií. Naživo nám hraje kapela, podzimní potlach a současně i brigáda, protože tam máme vlastní pole, tak si sklidíme svoje brambory a cibuli.

Co myslíte, že dneska skauting dětem dává? Doba se totiž hodně změnila, mládež tráví mnoho času u počítačů a televize.

Myslím, že se skauting snaží udržet svoje základní hodnoty. Nejen morální, což je život podle skautského slibu a zákona, ale součástí našeho zákona je také vztah k ostatním lidem a přírodě. Toho si myslím, že využíváme, i když se nebráníme internetu a dalším technickým vymoženostem, ale tak abychom neodcházeli od té přírody a naučili se ji poznávat i chránit. Mnoho akcí je zaměřených na to, jak pomoci přírodě, světu a různým globálním problémům.

Jak děti snáší týden na táboře bez počítače a mobilu?

No, myslím, že je to otázka i přípravy, protože s dětmi pracujeme celoročně. Snažíme se jim říci, že by mobily měly používat co nejméně a navíc, když tam není elektřina, tak vydrží tak tři dny a pak jsou vybité a je klid. Ale už v přihlášce uvádíme, že i bez toho se dá velice krásně v přírodě žít a zajistit všechno, co člověk k životu potřebuje.

Vezmete do skautu každého, kdo se přihlásí?

V podstatě, když má někdo zájem, tak ho vezmeme, ale začíná život ve skautském oddílu nováčkovskou zkouškou. Když ji splní a naučí se základní zásady, jako je zákon a slib, a vůdce pozná, že opravdu chce pokračovat, tak se stane skautem a před ostatními slavnostně slíbí, že skautem chce být a chce se na tu cestu dát. Když zkoušku nesplní, tak odejde. A určitě i tací jsou a jsou i takoví, kteří slib splnili, ale nejhorší je věk kolem čtrnácti nebo patnácti let, kdy těch vlivů je hodně a mají jiné zájmy, jinou partu a od nás odcházejí. Ale víme, že i když u nás byli třeba jen tři roky, tak na to stále vzpomínají a zůstávají v nich ty zážitky celý život.

Myslíte si, že skaut přežije ještě dalších sto let?

Věřím. I na základě toho, co se dělá celostátně, protože skaut přežil i těžké doby války a zákazy fašistické i komunistické. I vzhledem k tomu, že je největší světovou organizací dětí a mládeže, tak věřím, že přežije. Na svatého Jiří, což je patron skautů, tak jsme měli akci tzv. skok do druhé stovky skautingu. Sešli jsme se u klubovny a skočili a tak už nám běží druhé století.